Ateliér Přírodní materiály svým přístupem vychází z předpokladu porozumění tradičním hodnotám materiálů, řemeslným principům a vazbám s prostředím a časem. Zmíněné ohraničení je dále rozvíjeno k interdisciplinárním přesahům a experimentálním postupům, nezřídka ve spojení se současnými technologickými prostředky. Poznávání technologií, hledání souvislostí, možných kombinací i zkoumání vztahů zapomenutých a nově vznikajících, to je v rámci ateliérového zaměření vnímáno jako podstatná a nedílná součást tvůrčího procesu. Celková koncepce, založená na individuálním přístupu i šíři možných výstupů, preferuje prostorová vyjádření a konceptuální přístup.
Budoucí umělci se zde proto seznamují jak s klasickými technologickými postupy, tak s prací se světlem, zvukem, či interaktivními prvky. Přírodními materiály, kovy, plasty, jsou rozšířeny o současný přístup, který se opírá i o výuku 3D programů a jejich aplikaci v technologiích, jako je například 3D tisk a CNC obrábění.

Ateliér Přírodní materiály patří na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem k nejstarším. Vznikl již roku 1994 jako jedno z prvních čtyř pracovišť tehdejšího Institutu výtvarné kultury, který byl předchůdcem současné fakulty. Jeho zaměření bylo determinováno dobovým směřováním instituce orientované převážně na užité umění a design a personálním zajištěním vycházejícím ze silných osobností, majících často vazbu k regionu. Proto v jeho čele stanul od počátku prof. Jaroslav Prášil, umělec a pedagog, jenž během svého dlouholetého působení na zdejší Katedře výtvarné výchovy Pedagogické fakulty ovlivnil mnoho budoucích významných výtvarníků. Někteří z nich i dnes na Fakultě umění a designu působí, či s ní spolupracují.
Název ateliéru Přírodní materiály, vychází z již zmíněného dobového étosu. Chápejme ho proto spíše v určité uzávorkované podobě, kterou lze naznačit použitím uvozovek u adjektiva „přírodní“. Pojmenování tímto sice pozbude přesný význam (původní význam slova příroda – přirozenost), avšak udrží si smysl denotace, záměr funkčně svázat materiální východisko s tradicí. Pojem se otevře, aniž by ztrácel cokoliv ze zažité praxe, na kterou je činnost ateliéru orientována. To lze provést samozřejmě při vědomí posunu i v uchopení samotného slova ateliér. Ateliér je například v kontextu u nás přejatém z francouzštiny překládán jako dílna či studio. Tedy jedná se o prostředí svázané s procesuálností práce. Tradice se tímto metodicky váže na praxi klasických řemeslných postupů, na jejich rozvíjení a inovace v souvislostech vycházejících z konkrétně použitých materiálů.