Gabriela Kronďáková

lemiga@volny.cz

Video představuje rozhovor mých prarodičů, kteří spolu žijí přes padesát let. Oba mají svůj svět. Babička se zabývá rodinou, jejími členy a řeší témata s rodinou spojená. Na realitu nahlíží pragmaticky. Dědeček řeší existenciální otázky, nekoneč­nost prostoru a vesmíru. Výsledkem je jakýsi míjený rozhovor, který se snaží postihnout jejich soužití a komunikaci, ovšem nesnaží se situaci hodnotit nějak kriticky. Spíše nahlížím na téma z pohledu vzájemné tolerance a pochopení.

Snažím se zachytit nekonečný a neustálý tok myšlenek, z nichž jen některé jsou ty, které si člověk pamatuje, jsou pro něj důležité. Mozek neustále pracuje, myšlenky proudí a jejích spojením a překryvem vzniká jakási mantra.

Chtěla jsem zachytit vnitřní volný monolog, neustálý proud myšlení. Jako aktéry videa jsem vybrala sebe a moji sestru, která je o šest a půl roku mladší než já. Scéna zobrazuje naši společnou vycházku, tedy celkem banální činnost, do které se promítají mé a sestřiny vnitřní monology, které vytvářejí jakousi skrumáž myšlenek nás obou v daném okamžiku.

Video je volnou asociací na téma dech, proudění vzduchu.
Vzduch je téměř průhledný, neviditelný, nenápadný.
Vzduch má sílu vytvářet jemné chvění okolních věcí.
Proudění vzduchu dovnitř.
Dýchání je komunikace se vším, co je mimo tělo.
Pozoruji proudění vzduchu.
Pozoruji dech.
Šeptem odpočítávám dvě minuty, které ale neodpovídají reálnému času.
Některé sekundy jsou delší, namáhavější než druhé.
Dýchání je namáhavé, z malého kopce se stává veliká hora.

Výstavy:

Společné výstavy:

2017 Diplomky 17, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

2014 ART SAFARI 27, Studio Bubec, Praha