Lucie Růžičková

lucka.ruza@seznam.cz

Práce participuje na videoherní simulaci The Sims. Simulace performativních přístupů, známých z reálného světa umění na základě uvedených ikonických autorů, ztrácejí ve virtuálním prostředí svou tělesnost. Postavy avatarů vykonávají delegující činnost, posléze však podléhají svým potřebám. Do upřednostňující hráčovy iniciace se vtlačuje determinovanost fikčního světa. Každým opakováním se situace stále více vyhrocuje až k negativnímu nebo racionálně nevysvětlitelnému chování avatara. Postava vnímá kombinaci úkonů jen jako obyčejné činnosti. Nepřisuzuje jim hodnoty štěstí ani neplní žebříčky potřeb. Nevidí spojitost s tím, že by činnost mohla být performancí. Dochází k žertovným momentům, kdy se avatar snaží z udělené performace uniknout, křičí a stěžuje si. Práce se tak stává žertovným komentářem k fungování světa her. Jejich stanovený průběh je ovlivňován herními pravidly natolik, že závěr vede k nahodilosti výsledného výstupu. (Tato práce vychází z performance Mariny Abramović, Josepha Beyuse, Jiřího Kovandy.)

Koberec, trička, knihy. Veškeré ruchy, které analogová televize dokáže samovolně vyprodukovat, můžeme považovat za její vlastnosti. Zároveň se jedná o vizuální zkušenost, na kterou je člověk zvyklý, jelikož nastává právě v situaci, kdy televize nefunguje správně. Nejčastějšími příčinami je poruchový či nesprávně nastavený vstup/výstup televize. Veškeré jevy, jako jsou kostičkování obrazu, zrnění, černobílé pruhování obrazovky nebo nevhodná barevná shoda jsou taktéž doprovázeny specifickým zvuky. Tyto obrazové “chyby” mě inspirovaly k vytvoření instalace, jež reflektuje jiné zpracování digitálního obrazu v analogové sféře. To, co vidí divák na obrazovkách, považuje za důsledek nějakého problému a chyby. Ovšem teprve postupně, při důslednějším sledování dokáže odhalit, že obraz není generován, ale jedná se o jakousi nápodobu chybového zobrazení, která vznikla poněkud kuriosní cestou, a to snímáním obyčejných předmětů (koberec, řada knih, komínek složených triček) na video, kdy svoji roli při snímání sehrál pohyb stativu nebo objektivu atd. Celá instalace je nenápadná. Televize i DVD přehrávače byly do tmavého prostoru jen položeny, okolo byla spousta kabelů a ovladačů k jednotlivým přístrojům. Divák mohl přemýšlet, zda se jedná o instalaci nebo jen odložené nefunkční přístroje. Stejně tak způsob zobrazení špatného signálu vnesl určitou dávku nejistoty a rozehrál úvahy o důvěryhodnosti v to, co vidíme.

Kancelář. Kancelářský prostor je místem pro jasně vymezená pravidla a typické předměty, jež disponují konkrétním využitím a jednotícími znaky. Instalací otevírám absurdní situaci reálně neuskutečnitelných pohybů jednotlivých komponentů pracovní plochy. Administrativní předměty společně utvářejí mysteriózní efekty, jejichž tvarová i zvuková souhra narušuje právě kancelářský stereotyp. Pohyb každého kancelářského zařízení je podřízen jeho tvaru a reálně vykonávané činnosti.

Lucie Růžičková, Klauzury 2014/2015 LS
Lucie Růžičková, Klauzury 2014/2015 LS

Veškeré ruchy, které analogová televize dokáže samovolně vyprodukovat, můžeme považovat za její vlastnosti. Zároveň se jedná o vizuální zkušenost, na kterou je člověk zvyklý, jelikož nastává právě v situaci, kdy televize nefunguje správně. Nejčastějšími příčinami je poruchový či nesprávně nastavený vstup/výstup televize. Veškeré jevy, jako jsou kostičkování obrazu, zrnění, černobílé pruhování obrazovky nebo nevhodná barevná shoda jsou taktéž doprovázeny specifickým zvuky. Tyto obrazové “chyby” mě inspirovaly k vytvoření instalace, jež reflektuje jiné zpracování digitálního obrazu v analogové sféře. To, co vidí divák na obrazovkách, považuje za důsledek nějakého problému a chyby. Ovšem teprve postupně, při důslednějším sledování dokáže odhalit, že obraz není generován, ale jedná se o jakousi nápodobu chybového zobrazení, která vznikla poněkud kuriosní cestou, a to snímáním obyčejných předmětů (koberec, řada knih, komínek složených triček) na video, kdy svoji roli při snímání sehrál pohyb stativu nebo objektivu atd. Celá instalace je nenápadná. Televize i DVD přehrávače byly do tmavého prostoru jen položeny, okolo byla spousta kabelů a ovladačů k jednotlivým přístrojům. Divák mohl přemýšlet, zda se jedná o instalaci nebo jen odložené nefunkční přístroje. Stejně tak způsob zobrazení špatného signálu vnesl určitou dávku nejistoty a rozehrál úvahy o důvěryhodnosti v to, co vidíme.

► 2 Photos

 

 

Společné výstavy:

2016 Art Dialog – Meziprostory, Výstava je výsledkem mezinárodního sympozia studentů a pedagogů vysokých uměleckých škol, Sýpka Klenová, Klenová
2016 Propojený svět – Život ve městě budoucnosti, Galerie TAČR, Praha (2. místo v rámci soutěže pořádané Technologickou agenturou ČR, v kategorii vysokých uměleckých škol)