Martin Krupa

martinkrupa@seznam.cz

Příběh II je krátkou sekvencí sestavenou ze tří, na sobě nezávislých mikro-příběhů. Intimní blízkost kamery, ticho bez očekávatelných dialogů a pouze hra očí, pohybů a gest jsou hlavním narativním prvkem. Nejasnost situací budí napětí, aniž by divák dostával jasné odpovědi na otázku, čeho je svědkem.

Projekce je obrazovým experimentem, který vychází z fascinace médiem 16 mm filmu, a je jedním z několika experimentů, které se snaží překročit pevně definované hranice filmu a vytváří model zkoumající proplétání, doplňování i vylučování dvou téměř totožných záběrů. Poetika nostalgického sentimentu, která je privilegiem filmové dýchající projekce, přebíjí téměř dokonalý obraz digitálního záznamu. V projekci ale nastává rozpor, protože digitální obraz je dominantnější než obraz filmové projekce. Projekční symbióza a pojetí modelově animačního prostředí zobrazuje objekt a jeho podivný stín, který svůj obraz dohání, předhání jako vizuální tanec.

Videoinstalace v rámci mé bakalářské práce je postavena na třech videích, která jsou vizuálně téměř nerozlišitelná. Proto tedy na první pohled není zcela patrné, že se jedná o tři samostatně natočená videa podle stejného scénáře. Námětem banálního záznamu je pomalu jdoucí postava, která je snímána jedním dlouhým sledujícím záběrem. Rámování záběru je z blízkosti, která je ale dostatečně vzdálená, aby nám ukázala jen minimální prostředky, které umožňují už rozehrávat asociativní prostředí. Obraz se snaží ukázat pouze okleštěný prostor, který je sice fyzicky přítomný, ale je na pomyslné hranici jeho přesného určení. Sledování a očekávání vzbuzuje lehké napětí, které je podpořeno zvláštním zpomalení chůze, výraznému pohybu kamery, který napovídá stejně jako vítr a pohyb ve druhém plánu, že se jedná o tři jako by stejné, ale přeci jiné záznamy. Nekončící a nezačínající příběh, který nám možná až moc popírá samotnou naraci, popírá čas a prostor. Vytvořil jsem příběh, který výrazně nezačíná, nekončí a ani nemá vyvrcholení přímo v samotném obraze, ale všechno je jen latentně tušené, a může se odehrávat zcela mimo zorné pole zobrazení.

Videosmyčka zachycuje sled nedokončených činností, které jsou sami o sobě obyčejné a přirozené. Jedna myšlenka není domyšlena a vytváří novou, jako jedna činnost není dokončena a pokračuje jinou. Ona nedokončenost a obyčejnost však v celkovém uspořádání vytváří nepřirozenost a iracionálnost, kterou se každý snaží racionálně objasnit. Předměty se nazpět vrací samy bez povšimnutí, aby se vydaly na stejnou cestu. Obrazová a zvuková podivnost, která nás doprovází, vytváří snovou atmosféru. Plynulost a snovost obrazu se syntézou jednotlivých racionálních činností je iluze alegorie návaznosti myšlenek a jejich smysluplnosti.

 

Výstavy:

Samostatné výstavy:

2014 Kino projekce na Desku, Deska, veřejný prostor, Žukovova ulice, Ústí nad Labem (s Jáchymem Myslivcem)

 

Společné výstavy:

2016 Art Dialog – Meziprostory, Výstava je výsledkem mezinárodního sympozia studentů a pedagogů vysokých uměleckých škol, Sýpka Klenová, Klenová

2016 Diplomky 16, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

2015 Obraz elektronický, Výstava Katedry elektronického obrazu FUD UJEP, Podnik, Praha

2014 Festival Kůra, Pivovar Sedlec, Kutná Hora

2013 Mezinárodní festival dokumentárních filmů, Laboratorium, Galerie Půda, Jihlava

 

Ceny:

2016 Cena ateliéru Digitální média FUD UJEP

 

Stáže:

2017/2018 Universität für künstlerische und industrielle Gestaltung, Linz, Rakousko (studijní stáž)