Martina Lišková

martinaliskova@email.cz

Ve své diplomové práci se zabývám oblastí města Mostu, jeho historií a současností. Zajímá mne období od poloviny šedesátých let, což bylo období budování nové části Mostu, příprav na likvidaci starého města, rozšiřování těžby uhlí a nezměrná devastace krajiny. Součástí diplomové práce je také video, kterým ironicky komentuji prognózy na vznikající rekreační ráj a všudypřítomný lobbing za rekultivování krajiny. Jsou naplánovány velké developerské projekty zaměřené na rekreaci a navýšení turismu. Podobné vize se zdají být velmi nadnesené až utopické. Děj videa se odehrává na břehu jezera – odkalovací nádrže Venuše, kterou využívají chemické závody, které je využívají pro vypouštění odpadu. Dříve nádrž sloužila jako popílkoviště a místo pro ukládání odpadu ze spalování uhlí.

Součástí diplomové práce je také video, jehož hlavním motivem je uhlí, surovina neodvratně a osudově propojená se severními Čechami, jejich minulostí, přítomností ale i budoucností. Video zobrazuje mé ruce mačkající a drtící uhlí. Máme zde svobodnou možnost se rozhodnout, zda má být tento akt fyzického kontaktu metaforou rezistence nebo smíření.

V souvislosti s tím, že bych v příštím roce měla ukončit studium, mne v poslední době velmi často napadají otázky ohledně mé profesní i osobní budoucnosti a nutí mne bilancovat mé studium a působení na umělecké škole. Cítím se nejistá. Přemítám, zda jsem se naučila vše, co jsem se naučit mohla. Pochybuji o svých znalostech a dovednostech. Cítím, že téměř každého studenta blížícího se k absolutoriu či samotného absolventa napadají otázky podobného typu. Právě proto jsem se téma rozhodla zpracovat a poukázat na nejistotu, kterou prožíváme. V průběhu posledních dvou měsíců jsem zrekonstruovala starý stůl a dvě židle, nábytek po našich rodičích. Toužila jsem si vyzkoušet něco nového, něco praktického. Vytvořit něco hmatatelného. Pracovat rukama. Výsledkem je jakási metafora mých aktuálních úvah o smyslu mého studia a mé dosavadní tvorby.

Ve svém projektu se zabývám hodnotou umění, trhem s uměním a také otázkou uplatnění budoucích absolventů uměleckých škol. Vytvořila jsem kolekci přibližně 30-ti děl od studentů z různých ateliérů naší fakulty. Poprosila jsem je, aby si stanovili cenu za své dílo. Poté jsem „vyzdobila“ auto reklamními poutači a s megafonem jsem objížděla různé lokality v Ústí nad Labem. Na každé zastávce jsem poté vyzývala kolemjdoucí k nahlédnutí a případné koupi mnou nabízených děl. S nadsázkou jsem zvolila formu „pojízdné prodejny“. Používala jsem typické reklamní slogany. Tuto performance nevnímám jako hotové dílo, spíše jako nástin problému, kterému bych se chtěla dále věnovat.

V této práci se zabývám manipulací člověka v rámci internetové komunikace, avšak nikoli s cílem jeho zneužití. Otázka manipulovatelnosti zde vystupuje ve spojení s individuální hranicí, kam až jsou lidé schopni zajít za slíbenou “odměnu”.

 

www.artalk.cz

 

Výstavy:

Společné výstavy:

2016 Diplomky 16, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Dům umění, Ústí nad Labem

2013 Diplomky 13, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Galerie E. Filly a Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

2013 Minimální trvanlivost − Kontext roku 2012 ve výtvarném umění, Galerie E. Filly, Ústí nad Labem (článek v Ateliéru, Artalk.cz)

2013 Hi5! Dům umění města Brna, Brno (Artalk.cz, info)

2011 Domácí práce – výstava ateliéru Digitální média FUD  UJEP, Galerie Aula FaVu VUT, Brno (info)

 

Ceny:

2013 Cena ateliéru Digitální média FUD UJEP

 

Stáže:

2013/2014 České centrum, Berlín, Německo (pracovní stáž)

2011/2012 Universität für künstlerische und industrielle Gestaltung, Linz, Rakousko (studijní stáž)