Cena EXIT/2003

Dvacet tisíc na pomalované srny v Ostravě.

Generace s ideály řeší věci pod hesly “natvrdo”, “maximálně”, “fuck off”… Taky se ale chce bavit, hledá konstrukci hry. Nabízí interaktivní modely. Je zároveň svému okolí velmi otevřená, důvěřující. V obnaženosti své nabídky spatřuje jedinou možnou cestu do lesa, ve kterém loví zkušení ostřílení, ale taky zívající lvi. Ti jsou pány teritoria, určují pravidla hry. Nezkušení mladíci si ale taky chtějí hrát. Vzniká tak trochu schizofrenní situace, jejíž výsledkem bývá bohužel pozření jedné ze stran. Není třeba rozvádět detail, o kterou stranu většinou jde. V tomto případě (umělecký projekt) jde ale o “sebeobětování” plánované, demonstrativní. Neblahý až bolestivý průběh vlastního zmaru, je kupodivu pro obětovaného rafinovaným smyslem celého rituálu. Nemohu jinak, než pátrat po příčinách tohoto uvažování. Nebylo to ani tak těžké. Sám se úvahám tohoto typu vystavuji, i když taktiku “boje” volím jinou. Protivník je totožný – povědomí laické, ale i odborné veřejnosti o stavu současné výtvarné scény se vším, co k ní patří. Pomůckou mi byl článek v jednom z největších tiskových médií, který předkládám v podstatě bez úprav. Doslovná citace bude určitě nejnázornější, i s rizikem postihu za krádež. Nedá se nic dělat.

Veselé srny v ulicích vekoměst

Řeknete-li “Potkal jsem zmalovanou srnu”, ten komu to říkáte, patrně usoudí, že se neslušně vyjadřujete o nepříliš vkusně nalíčené dámě. Obyvatelé světových měst však v létě potkávají pomalované srny v pravém slova smyslu. Tedy spíše sochy srn. Věrný sklolaminátový skelet zdobí fantazie předních výtvarníků. Umělci to dnes nemají lehké, fotbalisté a popaři nad nimi vítězí K.O. A tak chtějí aspoň takto, na srnčím těle, předvést své výtvory mase lidí. Na podzim nekončí umělecké srny na jatkách, nýbrž v dobročinné dražbě. Doeparade začala před čtyřmi lety ve Washingtonu a Bostonu. Barevné srnky si podmanily lidi a dobývají svět. Nyní se chystají i do země vycházejícího slunce, robotů a mimořádné zdvořilosti. Právě tradiční japonská slušnost by měla zabránit tomu, co se stalo letos v Bruselu. Některé výstavní kusy byly znehodnoceny žertéři a zloději. Nepřátelé Evropské unie by jistě řekli, že to byl nějaký nenechavý komisař. Většina Bruselanů však přijala barevnou vysokou v ulicích s dětskou radostí. Lidé se zastavovali troubili na zvířata i na sebe navzájem, což bezpochyby rozjasnilo jejich většinou šedý všední den. Zda budou Japonci troubit též, se zatím neví. Po pravdě řečeno, závidím jim. Taky bych rád potkal zmalovanou srnu v Praze nebo v Brně nebo v Ostravě. Nejspíš to nebude nikdy možné. Nejmenovaný významný umělec to zakáže jakožto kýč.

Petr Lysáček
(text katalogu)