Tereza Nováková – kurátorka Východočeské galerie v Pardubicích

TEREZA NOVÁKOVÁ 

O tom, kde bych chtěla absolvovat magisterské studium, jsem se rozhodovala v roce 2009 a zvolila si tehdy ještě stále se konstituující studijní obor Kurátorská studia v Ústí nad Labem, mimo jiné proto, abych unikla představě budoucnosti v „zaprášeném archivu“ či klasické kunsthistorii v Praze. Moje první bakalářská „alma mater“, Katolická teologická fakulta Univerzity Karlovy, pro mne samozřejmě zůstává nesmírně důležitou zkušeností. Poznala jsem tam šíři světa umění, způsob přemýšlení, učení se i lásku k oboru předávanou skvělými osobnostmi profesorů a v neposlední řadě také mnoho kamarádů, kterých si vážím a kteří stále zůstávají součástí mého života. 

V kurátorství jsem však nalezla naplnění a uplatnění.  V Ústí nad Labem jsem si vybudovala skoro všechno, díky čemu mohu pokračovat dál. Stále jsem jednou nohou na Fakultě umění a designu a ve spojení s pedagogy, se studenty či absolventy a s dalšími aktivními lidmi z města a okolí a věřím, že budu ještě dlouho čerpat z takto nastavené spolupráce. Co je ovšem důležitější, zrodil se zde můj zájem o prostředí, ve kterém člověk žije, zaujetí pro komunitní práci a zašlou slávu průmyslové architektury.

Filozoficko-historický nebo interpretační základ pro viděnou a sdílenou realitu a jemnocit vnímání každodennosti v oblasti bývalých Sudet nám byl předkládán nejen na přednáškách PhDr. Ludvíka Hlaváčka, doc. PhDr. Tomáše Pavlíčka, Ph. D., Mgr. Zbyňka Sedláčka a doc. PhDr. Michaely Ottové, Ph.D., ale jako studenti jsme se s ním seznámili také díky vlastnímu prožitku města. Pochopili jsme mnohá témata, jež jsou v pohraničí možná zřetelnější (od problematiky veřejného prostoru ve městě a devastace krajiny, přes pokroucené kulturní a sociální vztahy v místě, útrpnost politické reality, nevyřešené historické události až po roli umělce ve společnosti atd.).

Studenti kurátorství na Fakultě umění a designu získávají zkušenosti při spolupráci s významnými osobnostmi současného výtvarného umění (pod vedením prof. Mgr. Michala Kolečka, Ph.D. nebo Katherine Kastner, ale také Mgr. Lenky Sýkorové, Ph.D., Mgr. Venduly Fremlové, Ph.D. nebo Mgr. Evy Mrázikové, Ph.D.), ale vyzkouší si i přípravu katalogu, skript či jiných publikací. Devízou tohoto typu studia je vzdělávání pro praxi a to při realizaci samostatného výstavního projektu pro významnou galerijní instituci (Galerie Emila Filly), ale také prezentaci celoročního programu a budování značky v menších galeriích spravovaných fakultou (Galerie Rampa, Billboart gallery, dříve Galerie Armaturka/Malá galerie). Možnosti spolupráce, produkce výstavních projektů a jiných tvůrčích aktivit jsou nabízeny pedagogy i studenty, ale i kulturními aktéry ve městě a jako vždy platí, že student musí mít opravdový zájem a chuť dělat více, než je školní povinnost.  Při všech těchto aktivitách však získává zásadní vědomí o tom, jak je důležité i krásné být součástí kulturního centra, které má neuvěřitelné možnosti rozvoje. Neformálně jsme si vybudovali vlastní galerie v prostoru města i mimo něj, přičemž impulzem bylo radostné uspokojení z tvorby, pocit svobody a naplnění. Z projektů, kterých jsem se sama účastnila, bych ráda uvedla Výstavní prostor Na Kalvárii poblíž Úštěka, aktivity spolku Pro kompot, Symposium V zahradách a další. Spolupráci s umělci, produkci programů, budování značky, a také legislativní i ekonomické znalosti jsem začala „za pochodu“ prohlubovat už během studia při práci v Galerii Emila Filly. Následovalo období Kulturní fabriky Armaturka Fakulty umění a designu, které bylo inspirativní pro celou komunitu.

Pro mne se praxe zpětně stala opět teorií v rámci doktorského studia.  Během něj mohou absolventi navazujícího studijního oboru Kurátorská studia pokračovat ve svém vzdělávání. Já jsem se přitom zaměřila na zkoumání podob kurátorství ve specifickém prostoru multižánrových institucí a postindustriálních prostorů, které hledají nový – kulturní – účel pro své využití. Nyní i díky tomuto zájmu pokračuji v kurátorské práci ve Východočeské galerii v Pardubicích, která postupně buduje své nové sídlo v konvertované budově Automatických mlýnů od Josefa Gočára. Mohu zde rozvíjet nabyté zkušenosti z let praxe v industriálním prostoru Galerie Emila Filly, přičemž spolupracuji s „ústeckými“ grafickými designéry, fotografy i absolventy ateliéru Digitální média a snažím se zohlednit práci kurátora současného umění v dialogu se stálými sbírkami. Stále otevírám téma industriální minulosti a identity místa a tradice. Spolupracuji po „ústeckém“ vzoru s organizacemi ve městě i za jeho hranicemi a snažím se být otevřená vůči jejich nabídkám. Posiluji identitu místa mého nového působení a s radostí přitom využívám zkušeností, které jsem načerpala v rámci studií kurátorství v Ústí nad Labem.

WWW VCG