Nolo
2020
rekonstrukce neexistujícího digitálního objektu
bronz, litina a plast (3D tisk)
každý 16.5 x 19.5 x 20 cm
Pro potřeby svého výzkumu vytvořil německý vědec Markus Kiefer sérii šedesáti čtyř digitálních objektů a použil je (jejich obrazy) jako podměty sloužící při zkoumání paměti a schopnosti učit se. Objekty dostaly souhrnný název Nobjects a vznikly s cílem eliminovat přímou podobnost s jinými předměty, aby do výzkumu nezasahovala předchozí zkušenost zkoumaných osob. Nobjekty byly rozděleny do osmi kategorií po osmi členech podle toho, jaký dílčí cíl byl sledován. Každý Nobjekt měl unikátní název, slovo ze čtyř písmen, které nemá žádný konkrétní význam. Charakter výzkumu poněkud determinoval tvary objektů ve svých typologiích, přesto zůstává platná skutečnost, že Nobjekt vznikl jako objekt, který nikdo předtím nikdy neviděl. Nyní již původní data neexistují a je zachována jen obrazová forma rendrů. V této podobě se Nobjekty staly součástí výstavy Roberta Vlasáka Mezisvěty (2017, GEF). Nyní se zde objevují znovu v materiálové podobě digitální rekonstrukce.
Na základě dostupných podkladů byl vytvořen 3D model jednoho z nich a ten následně vytištěn na 3D tiskárně a realizován v bronzu a litině. Variabilita materiálů odkazuje k nejednoznačnosti původního materiálového určení. Nabízejí se zde otázky reality existence 3D objektů v digitálním prostředí, porovnání s hmotnými artefakty a jejich atributy, ale také získání formálního charakteru sochy převodem do hmotné podoby.
Tato část projektu byla realizována a prezentována v Dowd Gallery (2020, Cortland, NY), kde se také Nobjekty v současné době nacházejí. Vzhledem ke specifičnosti aktuální situace dochází opět k přenosu a transformaci a Nobjekt Nolo se tak opět ve virtuální podobě může stát součástí aktuální virtuální výstavy.
Prof. Dr. Markus Kiefer, Dipl. Psych, působí na Univerzitě v Ulmu na Institutu psychologie a vzdělávání. Výzkum byl publikován v roce 2005 v článku Experience-dependent Plasticity of Conceptual Representations in Human Sensory–Motor Areas v Journal of Cognitive Neuroscience (Massachusetts Institute of Technology).
Robert Vlasák (1978) studoval v ateliéru Nefigurativního sochařství na FAVU v Brně a v ateliéru Přírodních materiálů na FUD UJEP v Ústí nad Labem. Ve své tvorbě pracuje se základními principy fyziky, jejichž prostřednictvím vytváří jedinečné interaktivní instalace, které jsou nejčastěji založené na konceptu vycházejícím ze zvuku, pohybu, rovnováhy či jevů spjatých s elektřinou. Tyto mechanické konstrukce pak získávají svoji podobu za pomoci substancí, jako jsou například sádra, písek, voda, vzduch. Konstrukce bývají založeny na pohonu, který autor sestavil, či na spouštěči, kterým se často stává divák samotný. Tematicky se zaměřuje na oblasti prolínání technologií a umění, zejména na různé formy vzniku trojrozměrných objektů. Skrze toto nastavení se dotýká dalších aktuálních témat. Mimo jiné Vlasák vytváří projekty pro veřejný prostor, kde pracuje zejména s kontextem místa. V současné době působí na FUD UJEP v Ústí nad Labem jako vedoucí ateliéru Přírodní materiály.
