ve spolupráci s Annou Rožňovou
2017
instalace, kombinovaná technika, variabilní rozměry
Tématem instalace je řeka. Řeka jako symbol očištění, proudu života a jeho plynutí. Dává nám vědomí existence, poznání a sebereflexe. Řeka přijímá a očišťuje. Je to voda života a mnoha živých stvoření. Její břehy se stávají dějištěm obřadů a místem pro poutníky.
Proč se vydáváme k řece?
Řeky protékají lesem, podél tratí, mezi loukami, i městem. Je to místo, kde se zastavujeme, hledáme samotu, nebo naopak setkání.
Jak to vypadá, když se zastavuje sama řeka? Připomíná nám olej.
Více či méně abstrahované figury vyprávějí děj bez potřeby jej začít nebo skončit. Výsledný prostorový „snímek“ překypuje barvou, kontrasty a jemnými detaily. Melancholické situace jsou jakoby v mlze a navrací nás k pravěkému vyprávění kolem ohně.
Stanislava Karbušická (1984) vystudovala ateliér Performance u Jiřího Kovandy na FUD UJEP v Ústí nad Labem, dále absolvovala magisterské studium v ateliéru sochařství u Edith Jeřábkové a Dominika Langa na UMPRUM v Praze. V roce 2011 byla finalistkou Ceny EXIT/ soutěže pro české a slovenské studenty vysokých uměleckých škol.
S pečlivostí a smyslem pro detail vytváří podivuhodné figury a ostrovy jejich krajin. Její plastiky nejvíce upomínají jevištní scény, na nichž jsou postavy vládci i režiséry příběhů teprve čekajících na své vyslovení. Autorka často spontánně uchopuje téma o obnově symbolického řádu, znovuoživení vztahů mezi vnitřní a vnější oblastí lidské bytosti a opětovném hledání mytologického vztahu k přírodě.
