Výstavy ateliéru, účast na výstavách, ohlasy atd. (naleznete zde výběr výstav a akcí, všechny aktivity jsou zaznamenány v archivu aktualit)

Umění oceňovat - Moderní galerie AVU v Praze - 2021
Umění oceňovat - Moderní galerie AVU v Praze - 2021

Ateliér Digitální média byl přizván k účasti na výstavě Umění oceňovat, kterou uspořádala Společnost Jindřicha Chalupeckého v Moderní galerii AVU v Praze. Své projekty zde představili: Alexandra Naušová a Petr Kubáč, Terezie Adamová a Karolína Votýpková, Hana Kokšalová. Vystavoval zde také náš absolvent a doktorand Martin Krupa. Alexandra Naušová a Petr Kubáč: Efektivní výzkum na poli současného umění. Reagujeme na sociologický výzkum, který mapoval základní postoje k Ceně Jindřicha Chalupeckého napříč uměleckou scénou. Vytváříme vlastní výzkum, jenž se zabývá nejrůznějšími aspekty participace diváka ve výstavním prostoru. Do galerie jsme umístili čtyři bezpečnostní kamery, které snímají pohyb návštěvníků. Každý den materiál analyzujeme a výsledky zadáváme do grafů, které prezentujeme na obrazovce v galerii pomocí webové stránky http://www.efektivnivyzkumnapolisoucasnehoumeni.cz/ Terezie Adamová a Karolína Votýpková: ROZ DÁM SE. Symbolika rozřezání původní ceny ve tvaru zlatého štafetového kolíku nás motivovala k vytvoření vlastní verze. Naše „Cena“ je vyrobena z běžně dostupných PVC trubek. Použitý materiál dovoluje cenu namnožit do extrémního počtu. Dříve prestižní ocenění se tak stává jednoduše dostupným pro každého zúčastněného umělce či návštěvníka. Hana Kokšalová: Výš, dál, lépe. Video reflektuje téma soutěžení, honbu za výkonem, vítězstvím. Používá klišé převzatá z motivačních videí. Působivá, vše znamenající sousloví a samozvané pravdy o cestě k úspěchu, jsou přeloženy do češtiny a předneseny s klidnou vážností, zbaveny siláckého patosu. Postava ve videu se pohybuje na podivném objektu, nejspíš odvětrávání, nacházejícím se uprostřed zarůstajícího záhonu v prostoru terasy chátrajícího hotelu Vladimir v Ústí nad Labem.

► 16 Photos

 
Labyrinth - Výstava ateliéru Digitální média - Pragovka Gallery Rear - 2019
Labyrinth - Výstava ateliéru Digitální média - Pragovka Gallery Rear - 2019

Výstava Labyrinth vychází z pocitu nemožnosti dospět k vytouženému cíli, nejasně tušenému za vzdáleným horizontem. Společný projekt jednadvaceti současných i bývalých studentů ateliéru Digitálních médií a jejich pedagogů Michaely Thelenové a Radka Jandery je však jasným vyjádřením, že k cíli, k dosažení vlastní pozice, místa, zařazení, výrazu a názoru dojít lze, i když se cesta vždy znovu ztrácí a poté opět zjevuje, což je nejpřesnější vyjádření dynamiky a charakteru umělecké práce v tomto ateliéru. I když cíl a jeho obrysy jsou stále nejasné, výsledek je jasný a čitelný. Vystavená díla jsou pokusem vyrovnat se s rozporuplnou minulostí, se současnou společenskou krizí a vyjádřením touhy obstát v nejisté budoucnosti. Díla vznikla detailním zkoumáním toho, co nás s historií spojuje a toho, jak ji lze akceptovat, hledáním identity jednotlivce i kraje, pohybem v labyrintu světa, jak je nám dnes známý. Autorem konceptu výstavy byl Radek Jandera a kurátorkou Tereza Nováková. Katalog graficky upravila Hanka Vysloužilová. Vystavující: Miroslav Hašek, Julie Hrnčířová, Radek Jandera, Klára Kelovská, Jakub Korselt, Gabriela Kronďáková, Martin Krupa, Martina Lišková, Klára Míčková, Alexandra Naušová, Barbora Ondřichová, Simona Patelisová, Gabriela Prochazka, Anna Roubalová, Lucie Růžičková, Marie Scheerbaumová, Petra Sklenářová, Barbora Šimková, Michaela Thelenová, Karolína Votýpková, Hana Vysloužilová, Spolek Moře klidu (host)

► 50 Photos

 
Samostatná výstava Miroslava Haška Dlouho jsem se sám sebe neptal a zapomněl jsem všechny odpovědi v Domě pánů z Kunštátu v Brně 2015
Samostatná výstava Miroslava Haška Dlouho jsem se sám sebe neptal a zapomněl jsem všechny odpovědi v Domě pánů z Kunštátu v Brně 2015

Miroslav Hašek (*1988) patří k nejmladší generaci působící na umělecké scéně v Ústí nad Labem. Upozornil na sebe například výstavami v pražském NoD nebo DOXu, či na skupinové výstavě v Kunstraum Kreuzberg/Bethanien v Berlíně. V roce 2011 se stal laureátem celostátní studentské Ceny EXIT, kterou vyhlašuje Fakulta umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem, kde Hašek převážně působí. Do širšího povědomí se Miroslav Hašek dostal především jako tvůrce narativních videoinstalací, které se inspirují filmovou řečí. Typický je pro něj důraz na propracovanost a kvalitu obrazu, precizní střih a pečlivá práce na typovému výběru protagonistů jeho snímků. Hašek ovšem není autorem jen jednoho média, zabývá se také fotografií, tvorbou objektů a instalací jako takovou. Společný základ všech jeho uměleckých aktivit představuje zájem o vyprávění příběhu. Nejrůznější podoby narace jsou i námětem jeho výstavy v Domě pánů z Kunštátu. Výstava Dlouho jsem se sám sebe neptal a zapomněl jsem všechny odpovědi odkazuje k fenoménu privátní archeologie příběhů. Hledání odpovědí na rozličné otázky je podstatnou součástí našich životů. Ptáme se, proč toto ano a z jakého důvodu něco jiného ne. Pátráme v minulosti a toužíme znát běh budoucnosti. Tento mechanismus je vlastní také institucionálnímu rámci výtvarného umění. Metoda kladení otázek, která slouží k vymezení složitosti a rovin určitého problému, je pro současnou uměleckou tvorbu typická. Pro Miroslava Haška je však důležité pokusit se jasně formulovat i odpovědi. Svou prezentaci autor komponoval z několika nových, zdánlivě samostatných projektů, instalovaných v jednotlivých prostorech brněnské galerie. V úvodu se setkáme s konceptuálně propojeným skleněným objektem a velkoformátovou digitální fotografii nazvanou Strach z prázdnoty. Minimalisticky pojatá instalace umocňuje vnímání velikosti prostoru. Skleněný objekt, provedený na hranici luxusního artefaktu, znázorňuje psí nohu. Tu, která psovi na fotografii schází. Očekávání se zadrhávají. Následují velkoformátové videoinstalace Matka; Dcera, jejichž příběh je pouze zdánlivě stejný a jasně uchopitelný. Autorova schopnost vyextrahovat příběh do univerzálnosti a nadčasovosti spolu s vizuální čistotou a zřetelností obrazu mohou diváka znejišťovat a provokovat, přestože nijak neexperimentují s pohyblivým obrazem. Otázky se množí. V další místnosti galerie narazíme na fotografie Otázka viditelnosti, které citují nebo odkazují k různým uměleckým dílům či spíše entitám vizuálního chaosu, jež nás obklopuje. Pigmentová chyba kůže na spojených mužských rukou, Ofélie ve věku babičky Boženy Němcové nořící se do temných vod, květina tak dokonalá, že si nejsme jisti, zda je skutečná nebo digitálně vymodelovaná. Obrazy jako metafory otázek i odpovědí. Výstavu poté pomyslně uzavírá instalace Horror Vacui, ve které autor opět pracuje se skleněnými objekty a stojí na pomezí ready-made a postprodukčně uchopeného silného příběhu, jež je divákovi předestřen formou textového sdělení. Všechny tyto výše zmíněné roviny výstavy lze vnímat jako zkoumání povahy obrazové reprezentace v současné vizuální kultuře. Tato zobrazení mají různé účely a účinky a vzbuzují v nás rozličné škály pocitů a reakcí. Slovy i obrazy pojmenováváme, popisujeme a definujeme svět. Umělecká díla upozorňují na proměnlivost kontextu, demaskují původní předlohy nebo si s nimi pohrávají. Víc než kdy jindy je divák vybízen k experimentování s významovými rovinami, které přesahují zřejmý význam nebo reálný život. Eva Mráziková

► 11 Photos

 
Výstava Hi5! v Domě umění města Brna 2013 (Martina Lišková, Miroslav Hašek a Libor Ptáčník z ateliéru Digitální média)
Výstava Hi5! v Domě umění města Brna 2013 (Martina Lišková, Miroslav Hašek a Libor Ptáčník z ateliéru Digitální média)

Výstava Hi5! uzavírá projekt, v jehož průběhu v prostorách Domu pánů z Kunštátu představilo díla svých studentů pět českých vysokých uměleckých škol. Tentokrát však aktuální tvorba dostává společný prostor v hlavních sálech Domu umění na Malinovského náměstí. Obsah výstavy je výsledkem komunikace mezi pedagogy jednotlivých fakult a přizvanými kurátory, finální tvar však výstava získává až díky jejich spolupráci a otevřenémudialogu s každým z vystavujících studentů. Vzhledem k obrovské různorodosti ateliérů na jednotlivých školách výstava Hi5! Záměrně nepředstavuje reprezentativní nebo „demokratický“ výběr ze všech institucí. Jde spíše o sondu do stávající situace, o průzkum tendencí v oblasti videoartu, instalací, konceptuálního umění, digitálních médií, performance, částečně i akční malby a aktivismu. Kurátoři výstavy: Barbora Šedivá (SK/CZ) a Slaven Tolj (HR), komisař výstavy: Michal Koleček. Na výstavě se představila Martina Lišková, Miroslav Hašek a Libor Ptáčník z ateliéru Digitální média. Vystavující: Anne-Claire Barriga - Jana Butzke - Aleš Čermák - Hana Čichoňová - Vojtěch Fröhlich - Zuzana Gámerová - Jakub Geltner - Miroslav Hašek - Jiří Hladík - Ivana Hrončeková - Matyáš Chochola - Markéta Jáchimová - Barbora Kleinhamplová - Michal Kohút - Martina Lišková - Alexander Lyakhovich - Vojtěch Maša - Štěpánka Paseková - Libor Ptáčník - Martina Růžičková - Kateřina Sudolská - Viktor Takáč - Ladislav Vondrák - Aleksandrina Yordanova

► 16 Photos

 
Výstava Generátor v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem 2012 (Adéla Marková a Henrieta Žiačková z ateliéru Digitální média a další)
Výstava Generátor v Galerii Emila Filly v Ústí nad Labem 2012 (Adéla Marková a Henrieta Žiačková z ateliéru Digitální média a další)

Výstava Generátor je společným kurátorským projektem studentek prvního ročníku magisterského programu Kurátorská studia realizovaným pod záštitou Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyne v Ústí nad Labem. Galerie Emila Filly v Ústí nad Labem, ve které se výstava koná, se nachází v areálu bývalé Severočeské armaturky. Její industriální prostředí bylo jedním z hlavních impulzu k výběru ústředního tématu výstavy, kterým je vzájemný vztah človeka a stroje. Výstavní projekt Generátor se zabývá problematikou postindustriální společnosti. Zaměřuje se jak na formu, vzhled stroje a jeho funkční aspekty, tak na ruzné volné asociace a interpretace na téma stroj. Výstava nabídne návštěvníkům široké spektrum výtvarných prostředků od klasické malby, grafiky, fotografie, přes video až po interaktivní instalace a skulptury. Každý autor vnímá vztah človeka a stroje jinak. Výstava tak prináší i ruzné úhly pohledu na technologii, jako nástroj tvorby, zdroj inspirace nebo zdroj problému a další. Jádro výstavy tvoří díla umělců, kteří se ve své době stali průkopníky ve využívání technologií v umělecké tvorbě. Zdeněk Sýkora jako jeden z prvních umělců začal již v šedesátých letech využívat počítač jako pomocný nástroj při tvorbě svých struktur, od poloviny 70. let v cyklu liniových obrazu využívá pouze řady náhodných čísel. Ačkoli pracoval se systémy, programy nebo později s náhodností, zůstal malířem: originálním způsobem se zabýval tvary, barvami a jejich vzájemnými vztahy. Michal Gabriel a Tomáš Medek posunuli využití technologie jako nástroje tvorby o něco dál. Své myšlenky zhmotňují v digitálních sochách prostřednictvím nové technologie 3D tisku. Skutečný svět a virtuální realita se střetává v dílech Jana Šerých a Jana Martince. Další vystavující autoři reflektují například automatizaci a instrumentalizaci dnešní společnosti, problém komunikace a jiní jako například Jirí Lindovský hledají výtvarnou pritažlivost v samotné estetice stroje. Vystavující umělci: Jiří Frič, Vilém Frič, Michal Gabriel, Tomáš Hercog, Vojtěch Kalecký, Michal Kohút, Pavel Kopřiva, Jiří Lindovský, Adéla Marková, Jan Martinec, Tomáš Medek, Pavel Mrkus, Jakub Nepraš, Václav Peloušek, Jiří Straka, Zdeněk Sýkora, Jan Šerých, Robert Vlasák, Henrieta Žiačková

► 2 Photos

 
Výstava Domácí práce, výstava ateliéru Digitální média v Galerii Aula FaVU v Brně 2011 (Miroslav Hašek, Radek Jandera, Martina Lišková, Adéla Marková, Žaneta Seidlová, Petra Sklenářová, Stanislav Smrž, Michaela Thelenová, Henrieta Žiačková)
Výstava Domácí práce, výstava ateliéru Digitální média v Galerii Aula FaVU v Brně 2011 (Miroslav Hašek, Radek Jandera, Martina Lišková, Adéla Marková, Žaneta Seidlová, Petra Sklenářová, Stanislav Smrž, Michaela Thelenová, Henrieta Žiačková)

Na stránkách časopisů i na blozích a kutilských serverech se dočtete, jak vše efektivně (časově i ekonomicky úsporně) zařídit tak, aby tíha chodu domácnosti neležela jen na Vás. Poučíte se, jak být v pozitivním smyslu sobeckou bytostí a jak delegovat práci na druhé. Spotřebitelské testy zase uvádějí, které úklidové prostředky a domácí spotřebiče oplývají vynikajícími vlastnostmi a ušetří vaše výdaje i síly, abyste se již nemuseli namáhat a měli čas věnovat se sami sobě. Mixéry drtí, domácí pekárny samy – za vás – pečou, robotický vysavač vysává prach a termostat se postará o stálou teplotu vašeho obydlí. Vygooglujte si, v jaké pracovní agentuře lze sehnat pečlivou chůvu, která vychová vaše děti, kuchařku, která vám navaří, a vy potom budete mít dostatek pozitivní energie na zaměstnání i na trávení volných chvil s vaší rodinou. Odpověď na otázku: „O co všechno takovým životním stylem přicházíme?“ se z opačného úhlu pohledu snaží nalézt skupinka mladých umělců, studentů Ateliéru Digitální média z Fakulty umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. My, lidé 21. století, totiž až obsedantně toužíme navýšit kvalitu svých životů, avšak často nesdílíme tuto představu se svými partnery, spíš žijeme paralelně vedle nich. Coby vnitřně osamělé, kariérně úspěšné, seberealizující se bytosti shodou okolností obývající stejný prostor, se potom ocitáme zapouzdřené do svých intimit, které se jen čas od času, a to spíš fyzicky než emocionálně, protnou. Byť se to možná na první pohled nezdá, předkládaný soubor studentských uměleckých projektů zmiňovaný psychologický, až duchovní rozměr citových vztahů hluboce lidsky, a přesto „lišácky“ potměšile reflektuje. Činí tak opisem, metaforou, prostřednictvím sledu nenápadných, často až banálních úkonů souvisejících s vykonáváním domácích prací. Utírání prachu, omývání, krájení, zamykání a další opakující se činnosti vyplňovaly po staletí, přirozeně, po sekundách a minutách lidské životy. Pro tuto skupinu současných tvůrců se však stávají mantrou, v níž je obsažen prvek všednosti, potřeby, oběti (konáním dobra pro sebe i pro druhé), ale i osvícení (vnitřního obohacení o pocit prospěšnosti). V příjemném kontrastu k bezbřehé nadčasovosti monumentalizovaných pracovních postupů se potom jeví užití nejaktuálnějších technologií, jejichž prostřednictvím jsou tyto kroky zachyceny, a to ve formě statického i dynamického elektronického obrazu či instalace. Ritualizace mnohdy primitivních úkonů umožňuje navodit nebo alespoň simulovat pocit kontinuální existence civilizačních hodnot víceméně nezávislých na probíhajících politických, ekonomických a hodnotových krizích. Jednoduchost těchto gest, stejně jako nezbytnost důsledně dodržet dané postupy, neoblíbenost, ale též jejich provázanost se sociálními vazbami s sebou přinášejí úlevné pocity, naději v udržitelnost dalšího společenského fungování. Proto nám uklizený byt, voňavě vyprané prádlo složené do úhledných kupiček a teplé domácí jídlo či uháčkovaná čepice mohou přinášet pocit blaženého uspokojení z hmatatelného počinu znásobený pocitem, že tuto práci vykonáváme pro toho/tu/ty, kterého/kterou/které milujeme. Tento idealistický řád zkrátka má svůj smysl. Zjevným tématem všech prezentovaných uměleckých děl je tedy hledání vnitřního klidu a fungujícího systému. Uměleckou produkci ateliéru vedeného Michaelou Thelenovou navíc často obohacuje, podobně jako v případě její vlastní tvorby, úlevný rozměr sice vlídného, zároveň však ironicky glosujícího humoru. O aktivistický prvek vytahující konzumenta umění z potenciální letargie rozšiřuje studentské tvůrčí výstupy svébytný výtvarný názor a pedagogický přístup odborného asistenta tohoto pracoviště Radka Jandery. Další rys, který potom vystavená díla spojuje, představuje relativizace prvku křehké dělicí čáry separující „obvyklé“ nahlížení chodu domácností od něžně obsedantních „úchylek“, jejichž statistickým výčtem či průnikem teprve získáváme skutečnou plasticitu povědomí o druzích a způsobu vykonávání domácích prací. Každý z nás je totiž nějak determinován, a proto se atmosféra našich domovů tolik liší. Mimo jiné i rozmanitými postoji, které zaujímáme k úklidu, stolování nebo vnitřnímu uspořádání bytu. Zdenka Kolečková, 2011 (Text katalogu Domácí práce, který vznikl ke stejnojmenné výstavě ateliéru Digitální média FUD UJEP)

► 9 Photos