Anna Zubatá
Kdo to fotil, mámo (2025) je osobní video o vztazích mezi třemi ženami z jedné rodiny – prababičkou, babičkou a mnou. Pomocí rodinných archivních nahrávek, analogových fotografií a digitálních záběrů vytvářím mozaiku, která propojuje minulost se současností. Hlas prababičky a babičky, zachycený na starých kazetách, není jenom dokument o minulosti, ale nese v sobě vzpomínky, atmosféru i určitý rytmus. Vedle toho ukazuji současné rozhovory mezi mnou a babičkou. Film přibližuje, že i mezi lidmi, kteří si jsou hodně blízcí – jako je matka a dcera – může být určitá jinakost, ale to neznamená, že se sobě vzájemně vzdalují.
Už se držím (2025). Video je intimní výpovědí o úzkostech, panických atakách, strachu, ztrátě kontroly nad vlastním tělem a myslí, vnitřním boji mezi tlakem být silná, mít vše pod kontrolou a potřebou dovolit si cítit a selhat. Největší síla se totiž někdy rodí právě v okamžiku, kdy sami sobě dovolíme se vzdát.