Hana Rummelová
Svojí bakalářskou prací se autorka dotýká velmi intimních momentů, tedy fyzického kontaktu (doteku, objetí) a také ztráty či vymizení těchto drobných aktů v rámci rodiny. V neposlední řadě se také dotýká mateřství a vztahu mezi matkou a dcerou. Pět žen z jedné rodiny se na okamžik spojilo do jednoho živého útvaru v těsném fyzickém kontaktu. Autorka pracovala s těly jako se živým materiálem. Nevidíme do tváří aktérek, což nám umožňuje odpoutat se od konkrétních osob a vnímat vše v obecnějších souvislostech. Ženy a dívky spoluvytvářejí společný objekt. Aby ještě více zdůraznila moment tělesného spojení, střihem a manipulací vytvořila ze záznamu mnohem delší video, takže vidíme pět těl splývajících v jeden živý organismus v poměrně dlouhém časovém úseku.
Pokusila jsem se navázat kontakt s ptáky napodobováním jejich zpěvu. Nejprve jsem zaznamenávala, jak se s nimi snažím komunikovat, a to ve formě videa, které zaznamenávalo pohled směrem nahoru do korun stromů s mojí hlavou v dolní části obrazu. Celý proces a sběr záznamů trval několik měsíců. Na závěr tohoto dlouhodobého procesu jsem ve studiu nahrála jednotlivé zpěvy ptáků, jak jsem se je naučila, a sestříháním těchto zvuků jsem vytvořila chór ptačího zpěvu, který je spojen opět s pohledem do korun stromů.
Obraz vzniká na základě online přeposílaného zvuku z místa, kde žiji. Jedná se o místo s velmi frekventovanou dopravou. Zvuk je přenášen na jiné místo, kde rozechvívá membránu reproduktoru a zrcátko, které je na ní položené. Spojením pohybu zrcátka, světla a náhodně zmuchlaného materiálu vzniká na stěně poetický obraz, který se tematicky vztahuje k historickým vedutám a daguerrotypiím, ovšem s tím rozdílem, že moje práce není hmatatelná a hned po ukončení spojení celé dílo mizí. Zároveň jsme svědky paradoxu, kdy lyrický obraz krajiny vzniká díky zvuku, který vytváří doprava.
Můj dědeček celý život maluje obrazy. V průběhu let si vytvořil svébytné metody a postupy. Vzhledem k tomu, že dědeček je neškolený samouk a já jsem studentkou vysoké umělecké školy, chtěla jsem s dědou vést debaty o umění, o tom, co pro něj malování znamená a chtěla jsem od něj také, aby mne poučil podle toho, jak sám maluje. Výsledkem mého dlouhodobého projektu je video, kde děda hovoří o své práci a udílí mi rady, jak malovat, a dále dva obrazy namalované mnou a dědou.
Společné výstavy:
2017 Diplomky 17, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem
2015 Propojený svět, výstava oceněných autorů stejnojmenné soutěže, Národní technická knihovna, Praha (Zvláštní uznání poroty za výtvarné využití technických prostředků)