Žaneta Seidlová

Ve své bakalářské práci rozvíjím velice prostý a banální příběh, a přestože v určitém ohledu používám některé filmové postupy (například práci se střihem, komponování záběrů nebo práci s hloubkou ostrosti), zajímá mne spíše možnost konstruování příběhu narušením lineárního vnímání tohoto příběhu tak, že předkládám dva děje vedle sebe a pracuji s více úhly pohledu na stejnou situaci ve stejný moment. Dále cíleně využívám nejrůznější klišé. Nepracuji s klasickou strukturou příběhu, což by znamenalo sledování vzniku konfliktu, rozuzlení atd., ale záměrně používám jen vyňaté banální momenty. Podstatnou složkou projekce je samozřejmě textové sdělení, které se objevuje pod obrazem, vždy ke konkrétním situacím. Text ještě znásobuje naivitu příběhu a podporuje nadsázku a klišé, se kterými pracuji. Název příběhu Jedenáctá verze připomíná snadnou zaměnitelnost příběhu.

Zajímají mne určité domácí rituály, opakující se činnosti v každodenním životě člověka, momenty, kdy se běžná činnost začíná stávat obsesí.

Tato práce pro mě osobně představuje především vzpomínku na babičku. Zaznamenala jsem její rituál očisty „křišťálového“ lustru tak, jak jí vždy prováděla. Záměrně jsem ale zvolila zcela vyčištěné prostředí, bez konkrétního interiéru a jeho vybavení. Důležité bylo zachytit gesta a určitou obřadnost vykonávané činnosti, která vede ke znovuoživení „rodinné cennosti“.

Žaneta Seidlová, Bakalářská práce 2012