Matěj Kolařík

math.kolarik@seznam.cz

Bakalářská práce je soustředěna na projekt ve veřejném prostoru. Autor prochází městem známou cestou. V jeho paměti se probouzejí vzpomínky na konkrétní příhody a situace, na pocity, které zde prožíval ze své dětské perspektivy. Pomocí slov či krátkých spojení nasprejovaných reflexním sprejem se snaží své prožitky a pocity oživit, vrátit je na konkrétní místa a současně kolemjdoucí vtáhnout do svého příběhu. Divák tedy na základě sdělení může ve svých představách konstruovat událost, která se zde mohla odehrát, ale konkrétní slovo také může připomenout nebo evokovat známý pocit. V této chvíli se tedy sice divák stává součástí autorova příběhu, ale začíná do něj také vstupovat příběhem svým, svými vzpomínkami, svými asociacemi. Autor také počítá také s tím, že zde podstatnou roli hraje náhoda, zda kolemjdoucí nebo projíždějící letmo osvítí text na zdi nebo na stromě a zda v tento daný kratičký moment text vůbec zaregistruje. Mnohdy intimní informace se tak stává součástí veřejného prostoru a je k dispozici všem.

Tři pokusy. Často putuji ve vzpomínkách po dětství, období bezstarostnosti, snílkovství a naivního vědátorství a cítím touhu po návratu. Podnětem k odstartování těchto „toulek minulostí“ mi většinou bývá komínek srovnaných, zatuchlých trik a mikin ze školních let. Paradoxně více, než třeba fotoalbum. Každý kus oblečení má vlastní příběh a vztah k období a situaci, kterou jsem zažíval právě v konkrétním oděvu. Sestrojení rogala je symbolem splnění dětského snu, inspirovaného četbou Julese Verna. V onom brzkém věku sny většinou končily jen jakýmsi dětským pokusem o technický nákres. A tak se snažím zcela přetransformovat své myšlení zpět do myšlení malého snílka a stavím objekt co nejrychleji a jednoduše. Sám sobě nalhávám a předstírám naivní víru, že vzlétnu, a to se samozřejmým vědomím negativního výsledku.

Krtičáci – Krátký film zachycuje jeden den z prostředí malebné vesnice, kde převládá nezaměnitelný stereotypní životní rytmus s nádechem nudy a klidu plného alegorických obrazů, ve kterých vystupují převážně postarší venkované. Předem připravená mystifikace, díky níž se autor nastražením uměle vytvořených krtinců na ploše místního fotbalového hřišti stává narušitelem atmosféry tohoto klidného, jakoby zapomenutého místa s pomalu plynoucím časem, má snahu nabourat každodenní schémata venkovského života a vyvolat reakce u místních obyvatel. Toto rozvíření stojatých vod se pak uzavírá v jakési pomyslné smyčce, kdy je celá scéna autorem nakonec navrácena do původního stavu a následující dny mohou opět plynout ve svém navyklém rytmu.

Ve své práci se zabývám zkoumáním fyzických vlastností svého těla, konkrétně jeho vodivostí a citlivosti na elektrický proud. Pracuji s momentem intimního prožitku a uspokojením v improvizaci. Jako muzikant často pracuji s improvizací a vytvářím nové, vlastní melodie. Toto video je výsledkem procesu, kdy jsem chtěl svou formu vyjádření uskutečnit jiným, pro mne novým způsobem. Jde rovněž o jakýsi výraz procesu meditace, u které se koncentruji na pohyb končetin, dýchání, stažení či povolení svalů a další okolnosti, které ovlivňují výsledný zvuk. Záměrně tedy pracuji s monotónností, která zvýrazňuje jednoduchost, jež neruší pozornost a dovoluje plynně se soustředit na jmenované prvky. Určitá míra sebepoškození, které je z videa patrné, potvrzuje spojitost zvukového vyjádření s vnitřní sebereflexí, prožitkem.

Majitelka Chopinovy sbírky polonéz, jež se stala součástí ničivého požáru ve sklepě domu, kam byla od dob středoškolských studií uschována, přehrává první skladbu této knihy s novými prvky, které vznikly nechtěnou destrukcí. Pracuje se vzpomínkami, zároveň využívá improvizačních schopností tak, aby skladbu dohrála do konce a dala jí plynule ucelenou formu. Takto netradiční pojetí klavírního přednesu melodie z období romantismu dadaisticky podnítilo uchopení momentu jako iniciaci následného konceptuálního zpracování. Celý proces je pak završen přepisem zvukové nahrávky do notového zápisu jako nově vzniklé skladby, variace na polonézu op. 22 od Frédérica Chopina. (Nahrávka je součástí instalace: https://fud.ujep.cz/sites/digitalni-media/student/matej-kolarik/?album=24&gallery=107)


 

Společné výstavy:

2017 Diplomky 17, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

2015 Obraz elektronický, Výstava Katedry elektronického obrazu FUD UJEP, Podnik, Praha