Eliška Pospíšilová
Očima zoomera (nástěnná kombinovaná kompozice, malba, fotografické reprodukce, sololit). Aby člověk fenomén memu pochopil, musí mít, stejně jako u rozklíčování středověkého obrazu, jistou znalost daného okruhu, nebo se na téma musí dívat očima zoomera. Častou překážkou porozumění je i generační propast. Na druhou stranu je to spíše na člověku jako takovém. Pokud budu chtít pochopit tvorbu Hieronyma Bosche, je třeba něco o jeho tvorbě prostudovat. Zde se však skýtá možný problém pro zkoumajícího, protože memes jsou živelnější a jak rychle vznikají tak se rychle i ztrácí. Motivy memes jsem vybírala z více okruhů, které jsou proslulé už nějakou dobu. Doslova jsem vytvořila mix starších (místy až mrtvých memes), nových a nejčastěji používaných s kočkami. Bylo pro mě důležité nevybírat kontroverzní kousky, které se vývojem událostí dostaly do negativních konotací. Celkový výběr jsem doplnila svými kolážemi, které jsem vytvářela již před delší dobou. Je to i jeden z důvodů proč jsou černobílé, dochází tak k odlišení a jistému naředění barevné změti v celku. Na stěně se setkává vícero technik. Malovala jsem holýma rukama přímo na zeď v odkazu na nástěnné malby, které v minulosti vznikaly podobně. Dalšími technikami je malba na sololit a tisky z velkoformátových tiskáren. V celém procesu vytrhávám memes z jejich přirozeného prostředí a dodávám tvar a hmotu. Převádím něco virtuálního a pomíjivého do klasického média malby, díky tomu dostávají vybírané motivy více osobní nádech. Dochází k personifikaci motivů, které jsou v klasickém prostředí odosobněny od svých autorů. Navíc díky neustálému sdílení je velice těžké autory vůbec najít. Uvědomuji si , že velká díla historie nelze povrchně přirovnávat k internetovým vtipům. Pracuji hlavně s principy, které jsou přenositelné. Pokládám otázku, zdali mohu tyto léty používané principy používat na něco tak dočasného, hloupého a někdo by řekl až absurdního. Novodobou komunikační techniku si interpretuji a ohýbám dle své potřeby ve snaze zakládat novou ikonografii, kdy až s plebejskou neznalostí skládám do kupy velké celky, které pro neznalého diváka možná moc znamenat nebudou.
