Henrieta Žiačková
Vlak je pro mě nejenom dopravním prostředkem, ale i místem, ve kterém se odehrává množství situací. V okamžiku, kdy do něj vstupujete, netušíte, jací budou vaši spolucestující, kdo si k vám přisedne a s kým strávíte kus cesty, jak dlouhá ta společná chvíle bude. Lidé přicházejí a odcházejí. Někteří hledají společníka, se kterým by mohli prohodit pár slov, jiní sklopí zrak a nechají se unášet svými vlastními myšlenkami. Vlak je vlastně místem nečekaných událostí a setkání a jedno takové a jeho atmosféru jsem se právě pokusila v roli pozorovatele zachytit. Je to příběh beze slov, a nebo spíš příběh o slovech nevyřčených, kdy k tomu opravu velkému „Setkání“ vlastně vůbec nedošlo.
