Izabela Al-Imamová
Protože mám ráda akční umění a nezvyklé situace, tak mě samotnou vždycky nadchne, když jsem něčeho takového i jen svědkem. Nestádové chování, lidi co se neřídí zajetými kolejemi a nenásledují běžné a očekávané stereotypy třeba i jen tím, že se jen tak zavěsí v metru. A tak jsem to udělala. Na začátku jsem vycházela z tématu 30 centimetrů nad zemí, už tehdy jsem to chtěla pojmout doslovně, ale přesně třicet centimetrů se dá docela těžko splnit. Chtěla jsem si vyzkoušet jaké to je, udělat maličké představení pro pár náhodných kolemjdoucích, kteří si třeba ani nedokážou představit důvod, proč by někdo pro nic za nic chtěl viset hlavou dolů. Hlavou dolů jsem visela v Praze, ve své domovské čtvrti Starého města v okolí Stínadel, kde to mám vůbec nejradši. Protože se v Praze dá setkat s ledasčím, zdá se, že ani moje věšení nevyvolalo v kolemjdoucích velké emoce. Ale hlavou se jim muselo honit alespoň pár otazníků. A to mi stačí. Když se lidi nechápavě otočí, pozvednou obočí a následně pokračují dál po svojí cestě. Možná se o svůj zážitek večer podělí s rodinou, nebo přáteli a to znamená, že moje věšení mělo smysl.
