Někdo neznámo kde (2024). Série obsahující sto technicky nekvalitních fotografií zachycujících neznámé ženy v ulicích Kladna. Po celou dobu tvorby jsem vycházel z mé osobní zkušeností z dětství, kdy jsem byl po třech měsících v dětském domově adoptován mými rodiči, se kterými žiji dodnes.
Prvotním spínačem, proč se věnovat zvolenému tématu bylo časté dotazování přátel na stejné otázky poté, co se dozvěděli zmíněnou skutečnost. Znáš ji? Viděl ses s ní někdy?
Láká tě poznat ji ? Tyto a spousta dalších dotazů podobného znění mi byla dvacet let předkládána a já se rozhodl, že je na čase dát vhodnou formou najevo, jaký postoj k tomuto tématu mám.
Pro zaznamenání okamžiku jsem zvolil digitální kompaktní fotoaparát, kterým jsem poprvé ve čtyřech letech dokumentoval život kolem sebe. Fotografie zvolenému záměru nejlépe vyhovuje ve velkém množství a nízké kvalitě. Množství fotografií symbolicky zastupuje až neomezené množství žen, které by mohly, ale nemusely být mou biologickou matkou. Snímky jsem pořizoval v ulicích Kladna, mého rodného města, kde jsem byl počat a zároveň dán do dětského domova. Prakticky nekonečné množství žen ukazuje, jak absurdní a vlastně zbytečné je konkrétní ženu hledat. Obzvláště v tak velkém světě. Jak je irelevantní ji znát, protože jsem ji už možná v životě potkal aniž bych o tom věděl a vůbec nic se nezměnilo.
Špatná kvalita fotografií symbolizuje nedostatek informací o ženě, která mě porodila. Mlha z pixelů a rozmazaný pohyb ilustruje, jak si v mysli skládám její podobiznu z tak mála indicií, které mám aktuálně k dispozici. Otázka “Jak asi vypadáš?” by byla ta správná pro popsání těchto dvou výrazných úkazů, které jsou po shlédnutí všech fotografií patrné. Nekvalitu na hraně čitelnosti identity podporuje také oříznutí fotografie na takové měřítko, aby výsledná fotografie zobrazovala pouze ženu. Pro finální instalaci, jsem chtěl fotografie původně umístit do klasického alba, na které jsem byl zvyklý z dětství. Ve kterých mám já, ale jistě i moji vrstevníci své vzpomínky z dětství, z dovolených a tak podobně. Nakonec jsem se rozhodl pro aktuálnější variantu. Fotoknihy jsou v dnešní době používány pro rychlé vyskládání právě tech vzpomínkových fotografií, například ze svateb, nebo narozenin.
Já si toto médium vybral proto, protože mi z mého života chybí tři měsíce života, které nemám zaznamenané, jako ostatní děti. Ztracený čas jsem si vynahradil a zařadil do fotoknihy fotografie, které jsem fotografoval právě po dobu tří měsíců.
► 10 Photos