Jan Burian
Práce „Režim spánku“ se zabývá fenoménem spánku v kontextu biopolitiky a moderní společnosti, která stále více stírá hranice mezi dnem a nocí. Skrze sérii experimentů reflektuji, jak je spánek vnímán jako překážka produktivity a jak jeho degradace může negativně ovlivnit lidské zdraví a schopnost regenerace. Inspirací byla nejen osobní zkušenost a pozorování okolí, ale také fráze z dětství: „To musíš umět, i kdybych tě vzbudila o půlnoci!“, která symbolicky odráží tlak na výkon i v absurdních podmínkách. Experiment spočíval ve vstávání na náhodně nastavené budíky třikrát za noc, během nichž jsem plnil tři typy úkolů – motorické, kognitivní a repetitivní. Tyto aktivity jsem zaznamenával za pomoci bezpečnostních kamer a dalších technologií, přičemž jsem analyzoval, jak reaguje mé tělo a mysl na tento narušený režim. Hlavním výstupem je soubor deseti zaznamenaných nocí s třiceti aktivitami, doplněný o vytvořené objekty, pracovní listy a další materiály, které reflektují postupný úpadek motivace i přesnosti. Tato práce symbolicky upozorňuje na extrémní důsledky přeceňování výkonu a efektivity, které mohou zasahovat i do tak intimních oblastí, jako je spánek. Přestože jde primárně o teoretický a umělecký experiment, jeho poselství směřuje k uvědomění si významu kvalitního spánku pro lidskou regeneraci a rovnováhu. "Režim spánku" tak funguje jako varování před nebezpečím ztráty tohoto důležitého aspektu lidského života v moderní době, kdy jsou lidé stále více připodobňováni strojům.
