Jan Burian
Nemusím otevřít oči (2024). Prostřednictvím zvukového nahrávacího zařízení jsem se pokusil zvukově charakterizovat byt a jeho okolí, ve kterém od svých tří měsíců žiji. Do charakteristiky jsem zařadil i retrospektivní vzpomínání, při kterém mi jednotlivé zaznamenané zvuky připomínaly již uložené vzpomínky z dětství. Vzpomínky jsem se snažil zapisovat simultánně při nahrávání zvuků, aby prožitek byl co nejvíce autentický. Sepsané věty poté byly obohacovány o další vzpomínky, okamžiky a emoce, které vyplouvali na povrch po dalším vzpomínání. Vizualizace textu má za úkol připomínat tok myšlenek a vzpomínek. Výsledkem je zvuková koláž, video s běžícím textem.
