Karim Tarakji
Smyslem, kterým nejvíce vnímáme realitu a vše, co se kolem nás děje, na který nejvíce spoléháme, je zrak. Zbylé smysly nám slouží hlavně k dokreslení našeho vnímání. Ve své práci jsem se zaměřil na dva smysly - zrak a sluch. Jak by znělo to, co vidíme? Jak by zněl pohyb, tanec, bytí? Rozhodl jsem se pro převod obrazu v reálném čase do zvuku. Jako formát jsem zvolil analogovou formu, pro svoji surovost a nedokonalost přenosu. Celá instalace je interaktivní, takže divák si sám může vyzkoušet, jak to vše funguje a může si poslechnout, jak by mohly znít pohyby jeho těla. Dávám zde prostor k experimentům. Součástí instalace je i projekce, která zobrazuje to, co vidí kamera, jelikož to, co je převáděno do zvukové podoby, nedokážeme vidět. Proto jsem zvolil formu projekce, která dá divákovi jasný přehled o tom, co je snímáno kamerou, jak vypadají pohyby, které jsou převáděny do výsledného zvuku. Součástí prezentovaného celku je i záznam z performance, kde jsem pohyby svého těla vytvořil skladbu, kterou lze v určitém smyslu chápat jako svého druhu meditaci.
