Klára Kelovská
Má práce vychází z deníku mé pratety, který jsem nalezla na půdě. Deník je z roku 1967. Po smrti mé babičky (pratety sestry) jsem si v deníku záměrně vyhledávala informace o mé babičce. Narazila jsem na úryvek, který popisuje, že má babička slíbila své setře uháčkovat šaty. Po navázání kontaktu se svojí pratetou jsem zjistila, že ke splnění tohoto slibu ovšem nedošlo. Mou prací se tedy snažím splnit nesplněný slib za mou babičku. Práci chápu jako vzpomínku na babičku, navázání vztahu s pratetou a především jako symbolické gesto, vyplnění mezery v minulosti. Důležitý je pro mne proces a průběh celé práce.
