Klára Kelovská
V této práci se soustřeďuji na zachování vzpomínek, které nám zůstávají po smrti blízké osoby. Osobně jsem se zaměřila na svoji babičku, která zemřela před dvěma lety. I přes to, že uplynulo pár let, v bytě, ve kterém žije již jen dědeček, zůstala stále spousta osobních věcí po babičce. Rozhodla jsem se vybrat několik velmi osobních objektů z bytu, které babička často používala. Tyto objekty jsem nechtěla zcela vyjmout z prostředí, ve kterém jsou a mají tam své místo, a tak jsem vytvořila jejich schránky. Babička se celý život věnovala háčkování a byla to ona, kdo mě naučil háčkovat. Schránky předmětů jsou tedy uháčkovány z vlny, která po babičce zbyla. Zachovávám i proces následného škrobení, který babička také využívala. Objekty levitují, snažím se je odhmotnit a dát jim prostor. Pod slovem schránka si představuji uschování cenností, v mém případě uchování vzpomínek. Každý předmět má svůj příběh. Muzeální podoba výsledné instalace ve skleněné vitríně objekty chrání, vymezuji jim prostor. Velkoformátová fotografie nabízí pohled do prostoru, ve kterém se předměty nachází. Tato práce je pro mne důležitým, symbolickým gestem, jak se vyrovnat s odchodem blízkého člověka.
