Digitální media

Lucie Mikešová

mikesova.lucie2004@gmail.com

Já lišejníkem, autorská kniha (2025)

Kniha zkoumá lišejník jako metaforu času a pomalého bytí v kontrastu s uspěchanou dobou, kde se výkon a produktivita staly měřítkem hodnoty. Lišejník neroste rychle, neplánuje, nesnaží se. Prostě existuje. Prostřednictvím textů a fotografií zachycuje nenápadnou, ale vytrvalou přítomnost lišejníků a klade otázku: co by se stalo, kdybychom zpomalili natolik, že bychom přestali počítat dny, nehledali cíle a místo neustálého pohybu prostě splynuli se světem kolem sebe? Kniha nabízí nejen úvahu nad zpomalením, ale i praktický návod, jak se stát lišejníkem, jak se zastavit, splývat s okolím a existovat mimo tlak času.

Frame, autorská kniha (2025)

„Frame“ zkoumá vztah mezi obrazem, časem a opakováním. Série vzniká jako gesto záměrného návratu k jediné kompozici, jednomu výhledu, jednomu rámu. Každý snímek je fragmentem času, který působí stále stejně, a přesto nenávratně mizí. Opakování se stává metodou pozorování, ale zároveň i projevem vnitřního zacyklení. Publikace ve formě deníku zachycuje jeden statický pohled na krajinu skrze okno, motiv, který se během dnů proměňuje jen nepatrně, a přesto nikdy nezůstává zcela stejný. Název „Frame“ zároveň odkazuje ke zkratce fps (frames per second), tedy počtu snímků za vteřinu, čímž tematizuje tok času i samotnou podstatu média fotografie. Okno se zde stává symbolem hranice mezi vnějším a vnitřním světem, mezi realitou a projekcí. Je to výjev, který vídám jako první po probuzení a jako poslední před usnutím. Během dne se proměňuje světlo, někdy se objeví stín, ale rám zůstává. Stejně jako pocit, že dny splývají a já se nehýbu z místa. Fotografie jsou tištěny na průhledný pauzovací papír a vrstveny přes sebe na stejném místě, čímž vzniká efekt pohyblivého filmu. Průsvitnost a překrývání jednotlivých snímků přináší do statického záznamu jemný pohyb, vizuální ozvěnu času, který neustále plyne, ale zároveň se navrací. Obrazy jednotlivých dní se skládají do jednoho plynulého celku, který připomíná filmový pás zaznamenávající pomalý, nepostřehnutelný pohyb času.

Z balkonu (2024). Klauzurní práce s názvem „Z balkonu” je audiovizuální skladbou, která zobrazuje zkušenost „cizince” přizpůsobujícího se novému prostředí. Práce staví na osobním pozorování a mapování nového prostoru. Záměrem práce bylo divákům představit jeho dokumentaci, proces změny, pozorování a zkoumání nového prostředí. Skrze minimalistické, poetické a až abstraktní záběry jsem se snažila zachytit atmosféru a místa v průběhu celého dne, od klidných a mlhavých ranních záběrů, přes rušné a hlučné denní záběry, až po noční záběry plné světel a klidu. Snímek je pořízen “z ruky”, tak abychom nezapomněli na lidskou přítomnost a samotného autora. K práci jsem přistupovala jako k výpovědi svého osobního názoru a snažila jsem se zvolit kompozici tak, aby co nejvíce odpovídala mému záměru. Černé pomlky ve videu slouží k odlehčení obrazové skladby, které zároveň podporují atmosféru prostředí. Při natáčení záběrů jsem se zaměřila i na detaily, které považuji za důležité. Velký význam sehrává fakt, že všechny záběry byly pořízeny z jediného místa, a to z mého balkonu, odkud mám výborný přehled celého okolí. Tento přístup by měl divákům umožnit lépe se vcítit do mojí situace a nabízí možnost alespoň částečně prožít mou zkušenost.

Lucie Mikešová, Klauzury 2023/2024 LS