Lucie Růžičková
Veškeré ruchy, které analogová televize dokáže samovolně vyprodukovat, můžeme považovat za její vlastnosti. Zároveň se jedná o vizuální zkušenost, na kterou je člověk zvyklý, jelikož nastává právě v situaci, kdy televize nefunguje správně. Nejčastějšími příčinami je poruchový či nesprávně nastavený vstup/výstup televize. Veškeré jevy, jako jsou kostičkování obrazu, zrnění, černobílé pruhování obrazovky nebo nevhodná barevná shoda jsou taktéž doprovázeny specifickým zvuky. Tyto obrazové “chyby” mě inspirovaly k vytvoření instalace, jež reflektuje jiné zpracování digitálního obrazu v analogové sféře. To, co vidí divák na obrazovkách, považuje za důsledek nějakého problému a chyby. Ovšem teprve postupně, při důslednějším sledování dokáže odhalit, že obraz není generován, ale jedná se o jakousi nápodobu chybového zobrazení, která vznikla poněkud kuriosní cestou, a to snímáním obyčejných předmětů (koberec, řada knih, komínek složených triček) na video, kdy svoji roli při snímání sehrál pohyb stativu nebo objektivu atd. Celá instalace je nenápadná. Televize i DVD přehrávače byly do tmavého prostoru jen položeny, okolo byla spousta kabelů a ovladačů k jednotlivým přístrojům. Divák mohl přemýšlet, zda se jedná o instalaci nebo jen odložené nefunkční přístroje. Stejně tak způsob zobrazení špatného signálu vnesl určitou dávku nejistoty a rozehrál úvahy o důvěryhodnosti v to, co vidíme.
