Martina Lišková
Zabývám se vztahem mezi dvěma sobě blízkými lidmi. Dvě animace prolínajících se gest rukou znázorňují mnutí rukou při sdělování čehosi nepříjemného či závažného, nonverbální komunikaci, která je součástí každého rozhovoru. Dvě osoby sedící s dlaněmi v klíně jsou matka a její dcera. Přestože jsem pracovala s konkrétními osobami, snažila jsem se spíše o převedení principu komunikace do obecnějších rovin. Běžící text představuje otázky a odpovědi na sebe navzájem nenavazující, rozhovor, který nezačíná ani nekončí.
