Kyparissos byl krásný mladík a Apolónův oblíbenec. Největším přítelem mu byl jelen, kterého však jednoho dne na lovu Kyparissos nedopatřením zabil. V zoufalství pak žádal Apolóna, aby mu dovolil se za svůj čin kát navždy. Apolón mu z lásky vyhověl a na místě ho proměnil ve strom cypřiš a on tak mohl trpět do konce věků. Ve své klauzurní práci s názvem Prorůstání, se věnuji fenoménu virtualizace člověka. Využil jsem zařízení schopné vytvářet trojrozměrný, digitální obraz hmoty, v tomto případě hlavně lidského těla. Ten je v některých dílčích ohledech stále nepřesný (nepřesnosti jsem se při skenování nesnažil popřít, ba naopak přiznat), zároveň je však v porovnání s jinými médii velmi často až děsivě úplný. Skenovaný člověk se ve virtuálním prostoru ocitá mnohem dokonaleji, než je tomu při využití klasičtějších technologií, jako je například fotografie. K její plošnosti přidává další rozměr a s tím i ohromně široké možnosti další manipulace. Již to není pouhá ilustrace. Přenesený objekt se ve své ,,plasticitě,, stává součástí digitálního světa mnohem víc, než kdy dřív. Stejně jako Kyparissos se dobrovolně mění v cypřiš, tak i mé tělo se transformuje v neživou hmotu. On se stal změtí větví a kořenů, já shlukem mrtvých dat, prázdnou skořápkou. Řecké báje jsou plné proměn. Tu Kyparissovu jsem se rozhodl připodobnit k výše zmíněnému procesu právě proto, že je zcela dobrovolná, stejně jako ta moje a nakonec i pozvolná proměna všech, co s digitálními světy denně zacházejí.
► 2 Photos