Nela Neubauerová
Jak to bylo? Instalace se zabývá procesem zapomínání a opětovného vzpomínání. Proces ilustruji na vzpomínce na moji hračku – panenka s natahovacím klíčkem, který spustil specifickou hudbu hracího strojku (orchestrionku). Symbolickým prvkem vzpomínky se stal klíček, vytvořený ve 3D programu, vytištěný na 3D tiskárně. Vzniklý klíček se stal modelem pro následující reprodukci vytvořenou fotogrammetrickým skenováním a dalším 3D tiskem. Původní (nejdokonalejší) model se tak postupným skenováním svých reprodukcí rozkládal a deformoval do výsledného nedokonalého tvaru (fragmentu), stejně jako se deformují naše vzpomínky. Do objektů jsem nezasahovala postprodukčně. Pro skenování byly nastaveny jasně definované podmínky. Snižovala jsem počet vstupních informací (množstvím fotografií, zhoršením osvětlení). V samotné instalaci jsem zvolila postavení objektů do řady vedle sebe, což by mělo ilustrovat jednotlivé vrstvy procesu zapomínání. Součástí instalace je také hudební skladba. Nejde o konkrétní zvuk hračky, ale o pocitovou reflexi, vytvořenou za pomocí vzpomínání. Klíčky jsou umístěny na polštářcích, které svou podstatou i barevností odkazují k dětství. Umístění na polštářcích a soklech zároveň dodává objektům určitý moment cennosti a vzácnosti, podobně, jak tomu bývá u našich vzpomínek. Dílo sice vychází ze subjektivní reflexe, ale snaží se o univerzálnější přesah, tedy zamýšlí se nad lidskou pamětí a vzpomínkou v obecnější rovině. Moje konkrétní osobní zkušenost tak může divákovi připomenout jeho vlastní prožitek a evokovat něco, na co již dávno sám zapomněl.
