Petra Sklenářová
Cílem bakalářské práce bylo postihnout možnosti spolupráce objektu a projekce a zabývat se procesem vnímání člověka ve vztahu k obrazové komunikaci. Hledání spojitostí mezi objektem, prostorem a divákem skrze využití projekce pohyblivého obrazu pro mě bylo zajímavou zkušeností, ve které jsem aplikovala své dosud praktikované postupy práce s formou instalace objektu v konkrétním prostoru. V instalaci pro svoji bakalářskou práci se i nadále zabývám objekty, avšak využívám navíc pohyblivou obrazovou projekci. Obraz vyjímám z obvyklé plochy zdi a umísťuji ho na objekty představující reálné i nereálné skulptury. Využívám v podstatě vlastnosti kina, které simuluji mimo filmové plátno, a kinematografického aparátu, tedy možného světa vytvořeného obrazem (a zvukem) odkazujícího na svět reálný. Divák vstupuje do potemnělé zamlžené místnosti a skrze obrazové médium, jež je tvořeno třemi dataprojektory situovanými v horní polovině stěny místnosti, pozoruje reprezentaci tohoto světa v iluzivní a neskutečné podobě. Trojrozměrná forma objektů navozuje u diváka pocit bytí uvnitř obrazu, ve fantazijním světě, kde je konfrontován s běžnými očekáváními a zkušenostmi danými logikou. Představa prostoru je zásadně spojena s tělem a jeho přemísťováním, a tak jsem zvolila opět formu prezentace, kdy divák může prostor a objekty s ním spojené z blízkosti prozkoumat a zároveň v kolektivním sledování média sdílet diváckou zkušenost. Samotná instalace se skládá ze tří hlavních objektů, které ve své provázanosti utváří jakousi imaginární krajinu plnou symbolů. Objekty se liší rovněž velikostí, formou, výběrem povrchových vlastností plochy ke konkrétní projekci a obsahem pohyblivého promítaného videa. Rám obrazu je pak určen velikostí a tvarem objektu a v případě hory a vodní hladiny vymezuje jeho vnímatelnou hranici. Pouze třetí objekt v sobě obsahuje odkaz k člověku a času, jenž představuje žlutý písek sypající se ze skulptury připomínající tvarem kapsu či kokon. Samotná žlutá barva pak dále utváří významovou spojnici mezi jednotlivými prvky skládající vizuální podobu daného objektu. Ohraničení obrazu zde nehraje takovou roli, neboť skulptura svým významovým obsahem přesahuje i mimo zmapovanou oblast. Objekty jsem vytvořila z bílých látek, které svojí strukturou dopomáhají k vytvoření iluze existence skutečných předmětů. Ve své instalaci se snažím zprostředkovat pocit tajemna, fantasknosti a s pomocí symbolů navodit dojem objevování vizuálního světa.
