Simona Patelisová
Nepopiratelná podobnost sourozenců, vzájemné ovlivňování, snaha o kopírování a převtělování se jedna do druhé, ale i sentiment společného vyrůstání mě inspiroval ke třem výstupům, do kterých jsem zapojila i svoji sestru Helenu. Jakožto mladší dítě jsem vždy chtěla být jako ona. Byla mi vzorem, a proto jsem se i teď, jako tenkrát, do ní lehce stylizovala. Práci jsem postavila na tezi, že jsme se celý život se sestrou vzájemně ovlivňovaly, a tak i jedna podle druhé kultivovaly všechny naše projevy osobnosti: vzhled, mimiku, hlas i jeho jistý způsob intonace či dikce a rukopis. Zinscenovala jsem tři situace, díky kterým může divák sám porovnat naši vzájemnou podobu či případné odlišnosti. Vzniklo tak video zaměřené na naše vizuální detaily s jistým napětím, dále pak zvuková nahrávka se čtením z oblíbené knihy v dětství – dva samostatné hlasy jsou pak porovnávány překrytím přes sebe – a nakonec jsem se zaměřila i na naše písmo v krátké vzájemné korespondenci.
