Simona Patelisová
simonapatelisova@protonmail.com
Krátký animovaný film Re-make vznikl v reakci na aktuální celosvětovou koronavirovou krizi, obzvláště na situaci v České republice, kde se napříč celým národem zvedla nečekaná vlna sjednocující solidarity. Práce vznikla po nuceném návratu ze studijního pobytu ve Španělsku. (2020)
Nepopiratelná podobnost sourozenců, vzájemné ovlivňování, snaha o kopírování a převtělování se jedna do druhé, ale i sentiment společného vyrůstání mě inspiroval ke třem výstupům, do kterých jsem zapojila i svoji sestru Helenu. Jakožto mladší dítě jsem vždy chtěla být jako ona. Byla mi vzorem, a proto jsem se i teď, jako tenkrát, do ní lehce stylizovala. Práci jsem postavila na tezi, že jsme se celý život se sestrou vzájemně ovlivňovaly, a tak i jedna podle druhé kultivovaly všechny naše projevy osobnosti: vzhled, mimiku, hlas i jeho jistý způsob intonace či dikce a rukopis. Zinscenovala jsem tři situace, díky kterým může divák sám porovnat naši vzájemnou podobu či případné odlišnosti. Vzniklo tak video zaměřené na naše vizuální detaily s jistým napětím, dále pak zvuková nahrávka se čtením z oblíbené knihy v dětství – dva samostatné hlasy jsou pak porovnávány překrytím přes sebe – a nakonec jsem se zaměřila i na naše písmo v krátké vzájemné korespondenci. (2018)
Alexandra Naušová a Simona Patelisová na výstavě Topografie naděje – Crystallized, Dům umění Ústí nad Labem v rámci projektu Mo(nu)mentální topografie, 2018
Procesuální instalace De-formace. Dva jasné a srozumitelné předměty na jednom místě (cukr a lžíci) jsme zvolily pro procesuální instalaci a performance pro Dům umění Ústí nad Labem k výstavě Topografie naděje – Crystallized v rámci fakultního projektu Mo(nu)mentální topografie. Performance spočívá v zahřívání krystalů cukru na lžíci nad kahanem. Karamel následně naléváme na jedno vymezené místo v různých intervalech po dobu trvání výstavy. Výsledkem je pak tedy průběžně progresivní a zároveň nahodilý objekt – pozůstatek po naší „marnotratné a otrocké“ práci. Cesta k cíli vede i jednoduššími způsoby, my jsme si ale vybraly tento, který pro nás zobrazuje beznaděj a nostalgii jistého zmaru reprezentující jasně dané procesy nacházející se v dnešní i minulé době. Cílem performance je „dekrystalizovat“ (houževnatou, dlouho trvající a složitou prací, u které je potřeba být velmi trpělivými). V obecnější rovině chápeme projekt jako komentář, nejen k historickým událostem, ale také jako asociaci k aktuálnímu společenskému a politickému dění i vývoji. V rámci konkrétnějšího výkladu vstupuje do projektu samozřejmě mnohem více dílčích témat, jako např. téma drogy (opět ve spojení s pocitem marnosti), téma potraviny – cukru, který vždy v krizových obdobích představoval velkou vzácnost a na lokální úrovni se dotýkáme také bývalého prosperujícího cukrovaru v Ústí nad Labem, který rovněž může symbolizovat zmar a zánik.
Společné výstavy:
2021 Diplomky 21, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem
2020 RE–?, Karlínská Invalidovna, Galerie 3Kurátorek, Praha
2019 Virtualita, Karlínská Invalidovna, Praha
2019 Labyrinth, Výstava ateliéru Digitální média FUD UJEP, Pragovka, Praha
2018 Mo(nu)mentální topografie, Topografie naděje – Crystallized, Dům umění Ústí nad Labem, Ústí nad Labem
2018 Mo(nu)mentální topografie, Topografie budoucnosti – Design a umění na cestě, Muzeum města Ústí nad Labem, Ústí nad Labem
Stáže:
2019/2020 Universitat Politécnica de Valencia, Španělsko (studijní stáž)