Simona Patelisová
Šperk CARBO je neobyčejný především svou obyčejností. Každý den se obklopujeme „luxusem“ tvořeným přírodními zdroji. Přesto, kolik toho již o nerostném bohatství a vyčerpatelnosti fosilních paliv víme, se nechováme příliš zodpovědně. Vědecké odhady jsou v tomto ohledu různé, ty optimističtější tipují ještě skoro 60 aktivně možných lech těžebního průmyslu, ty méně optimistické odhadují tuto dobu maximálně na 30 let. Set náušnic a náhrdelníku, kde dominují právě kusy hnědého uhlí, demonstrují satiru, absurditu i paradox toho, jak je nakládáno v dnešním světě s vyčerpatelnými zdroji surovin. Projekt je zároveň mým osobním povzdechem nad tího celé situace. V práci se nachází hned několik odkazů a šperk nás metaforicky přenáší do situací, které odpovídají našemu chování vůči životnímu prostředí. Kameny uhlí jsou ponechány v co nejvíce surovém a neopracovaném stavu tak, aby bylo zřetelné, o jaký materiál se jedná. Díky tomuto také celý šperk zanechává stopy na oděvu či kůži. Toto špinění je jakýmsi manifestem. Masivnost náhrdelníku zase symbolizuje „tíživý okamžik“. Zároveň při častém nošení dochází i k postupnému vytrácení (odlamování a prášení) uhlí, stejně jako tomu je i v přírodě, které násilně v honbě za „obohacením se“ bereme krajině to, co ji tak zdobí (vše, co se v přírodě nachází, je vlastně takovým jejím šperkem). Pomíjivost okamžiku zde tedy také sehrává značnou roli. Projekt Šperk CARBO si v neposlední řadě klade otázky spjaté s nesmyslností přiřazovat věcem různé hodnoty a ceny. Co nebo kdo nám dává právo soudit, jaké přírodniny jsou ojedinělé a drahé, a jaké naopak běžné a laciné? Práce také poukazuje na možnou ironii osudu, že jednou bude mít tato surovina vznikající tisíce let možná skutečně nevyčíslitelnou hodnotu.
