Valentina Havlová
Výrobna mraků (2025)
Tato klauzurní práce kombinuje záznam oblohy v různých dnech a časech s digitální kreslenou animací a deníkovými texty. Skrze ně zkoumám vnitřní proměnlivost, nejistotu v životě a pocit ztracenosti, ale zároveň i možnost růstu, zakořenění a nového začátku.
Tento vývoj kopíruje můj osobní posun – od zahlcení otázkami a nejistotami ke zklidnění a přijetí, že ne vše musí být prozkoumáno a nemusím na vše znát v tuto chvíli odpověď. Mraky se rozpadají, plynou a mění se – stejnak jako lidské životy. Lidské emoce, vzpomínky a myšlenky.
Mraky pro mě byly jakousi metaforou mého nitra – neuchopitelné, proměnlivé a někdy i chaotické. Dílo pro mě vznikalo jako terapie – způsob, jak si uvědomit vlastní emoce, myšlenky a jejich proměny v čase. Mraky se staly obrazem toho, co nedokážu vyslovit slovy – byly mým zrcadlem.
Možná mraky ví něco, co já už zapomněla.
Cítím se ztracena.
Zde ve výrobně mraků.
Stíny mají hlasy (2025)
Věřilo se, že stíny jsou propojeny s lidskou duší.
Stín může vizuálně představovat temné části nás samotných.
Představují naše strachy, obavy, ztrátu kontroly a především vnitřní boje…emoce ohledně toho, co si neseme z minulosti a co nás zároveň čeká v budoucnosti.
Odmítáme své negativní vlastnosti, nedokonalosti a zlé stránky.
Snažíme se je skrýt před okolním světem.
Zamykáme je hluboko uvnitř sebe?
Toto všechno nás doprovází celý život – jako stíny.
Stíny jsou dočasné, stejně jako lidé.
Jsou naší součástí.
Neustále nás pronásledují a lepí se nám na paty.
Je to něco čeho se jen tak nezbavíme.
Ale nemůžeme se celý život skrývat jen ve stínu.
Mám pocit, že vše kolem mě pohltila tma.
Vše, co je mimo světlo pohlcuji hluboko do sebe.
Ale nemůžu ignorovat vše zlé a temné. Nebo snad ano?
Dokážu to pohřbít tak, aby je nikdy nespatřil svět?
Tak čeho se vlastně bojím? Jestli to dělám správně? Volím si správnou cestu?
Zvítězí nade mnou?
Tak čeho?
Společné výstavy, festivaly:
2025 Yes kino, Kino Art, Brno