Polina Vereikina

artofpalina@gmail.com

Pokus (2023). Ve své práci jsem se pokusila vytvořit dokumentaci myšlenkového procesu při tvorbě díla, protože předchozí nápad mě zavedl do slepé uličky při pokusu o vytvoření něčeho z ničeho. Proto jsem tentokrát zkusila naslouchat sama sobě a zamyslet se nad upřímností a otevřeností vůči sobě. Provedla jsem “výzkum” s umělou inteligencí, protože si myslím, že je to “průměr” všech názorů, které byly kdy vyjádřeny na internetu. Umělá inteligence vyjádřila mé myšlenky o upřímnosti v okamžicích, kdy se zdá, že už všechno bylo vytvořeno, nebo naopak, je příliš mnoho myšlenek a je obtížné se k něčemu pustit. Monolog umělé inteligence zaznívá ve videu z perspektivy současného umělce.
Vizuální součástí práce jsou procesy “koukání do blba” na okolní předměty, jako nástroj myšlenkového procesu, protože mozek je při této činnosti schopen generovat nápady. Zaměřila jsem se na svět kolem sebe, snažila jsem se zachytit to, na čem spočinul můj pohled. Výsledek jsem umístila do počítače, protože je pro mě stejným nástrojem tvorby a kreativity. Všimla jsem si, že každou půlhodinu se dívám do rohu počítače, na ubíhající čas. Někdy se ocitám pod tlakem. Během tvorby jsem dostala otázku od kamaráda: “Tak co ta tvoje klauzura?” Poté jsem se vážně zamyslela: “Co ta moje klauzura?”…
Zajímavé je, že mé myšlenky se odrážely v monologu umělé inteligence. Ačkoli jsem se s některými její výroky neshodovala, ponechala jsem je beze změn. Zdá se, že uspokojivý výsledek spočívá v dělání toho, co si přeji, s pochopením sebe sama a nejlépe okamžitě. Proto jsem se snažila neocitnout v situaci, kdy mám málo času začínám cítit stres. Hledala jsem svoji pravdu a snažila se ji aplikovat v praxi. Touto prací jsem zachytila svá hledání a pokusy.

Čas (2023). V práci jsem se zaměřila na abstraktní téma Času. Lidé se někdy soustředí na počítání něčeho, co jim chybí, zatímco jiní naopak existují v daném okamžiku a věci moc neřeší. Kdo je duševně zdravější? Kdo je bohatší? A kdo je šťastnější a klidnější?
Periodické debaty na podobné téma neznamenají, že existuje jediná správná odpověď. Často je výsledkem takových rozhovorů výměna názorů a zkušeností, což není nikdy špatné a není to podle mě ztráta času. Vlastně to je to, co jsem chtěla ve své práci ukázat, že někdy tyto naše názory vytvářejí velmi vyvážený pohled na život.

 

  • Jakub Korselt, Klauzury 2012/2013 ZS
Polina Vereikina, Bakalářská práce 2026
Polina Vereikina, Bakalářská práce 2026

Bakalářská práce (2026) se zabývá zkušeností současné technologické proměny, zejména v souvislosti s nástupem umělé inteligence, a jejím dopadem na lidské vnímání přítomnosti. Dnes jsme v přechodové situaci. Interakce s digitálním prostředím se mění rychleji, než jsme ji schopni stabilizovat a reflektovat. Praktickým výstupem této bakalářské práce je prostorová instalace, která převádí teoretické úvahy o technologickém tlaku a neviditelné infrastruktuře do fyzické zkušenosti. Cílem projektu je vytvořit situaci, ve které je divák konfrontován s technologickými procesy, které vnímá, ale kterým nemůže plně porozumět. Instalace je situována do zatemněné místnosti, což hned v úvodu vyvolává v divákovi pocit izolace a zbystření smyslů, kdy smysly pracují na vyšší výkon než obvykle. Klíčovým prvkem prostorového řešení je umístění objektu pod stropem místnosti. Divák je tak nucen zaujmout specifickou polohu – musí zaklonit hlavu a hledět vzhůru. Tento vynucený pohled má psychologický rozměr: evokuje pocit něčeho, co nás přesahuje, co stojí nad námi a co nemáme a nemůžeme mít pod kontrolou. Vertikální uspořádání instalace tak reflektuje hierarchický vztah mezi člověkem a složitými technologickými systémy, jako je umělá inteligence, kterou často vnímáme jako vyšší, neuchopitelnou entitu. Instalace s názvem NOISE OF PRESENCE je oslavou selského rozumu v digitální džungli. Je to pokus o nalezení rovnováhy: přijmout rychlost moderního světa, ale nenechat se jí oslepit. Umění v éře umělé inteligence by podle názoru autorky nemělo být jen produktem nových technologických objevů, ale mělo by být prostorem, kde tyto objevy zkoumáme a kriticky reflektujeme.

► 4 Photos

 
Polina Vereikina, Klauzury 2025/2026 ZS
Polina Vereikina, Klauzury 2025/2026 ZS

CAPTCHA Archive (2026). Práce poukazuje na skutečnost, že i digitální systémy mají svou historii, vývoj a moment zániku. CAPTCHA zde vystupuje jako archeologický objekt digitální kultury. Je to materiální stopa dočasnosti technologických rozhraní, která byla po určitou dobu nezbytná, ale postupně ztratila svou viditelnou podobu. Instalace tak prezentuje CAPTCHA jako přechodný technologický fenomén a relikt digitální éry. CAPTCHA (Completely Automated Public Turing test to tell Computers and Humans Apart) je bezpečnostní mechanismus používaný na webových stránkách k odlišení lidského uživatele od automatizovaných programů. V průběhu své existence fungovala jako viditelné rozhraní, které vyžadovalo aktivní zásah člověka - čtení textu, rozpoznávání obrazů nebo chování uživatele. Zároveň se CAPTCHA postupně stala nástrojem pro trénování algoritmů, zejména v oblasti rozpoznávání textu a obrazu. Instalace prezentuje čtyři hlavní fáze vývoje CAPTCHA. Jednotlivé fáze jsou v instalaci prezentovány jako fyzické objekty vytvořené pomocí 3D tisku. Svou barvou a materiálem připomíná kostní nálezy nebo osteologické sbírky. CAPTCHA jsou zbaveny své původní funkce a vystaveny v muzeálním režimu jako fragmenty digitálních rozhraní, pozůstatky systémů, které dnes fungují převážně na úrovni neviditelných algoritmů. Práce nepracuje s CAPTCHA jako s nástrojem kontroly, ale jako s historickou formou rozhraní, která umožňuje nahlédnout do způsobu, jakým se digitální technologie učily číst, vidět a vyhodnocovat lidské chování.

► 7 Photos