20 minut bez střihu, performance, oděv (2026). Produkce a postprodukce: Petr Šajgal.
Práce se zaměřuje na záměrné zpomalení výrobního procesu, v tomto případě v oblasti oděvu. Divákovi dává příležitost nahlédnout do pomalého, reálného procesu šití pomocí nesestříhaného dvacetiminutového video záznamu. Tato neupravená stopáž funguje jako klíčový formální prvek, protože absence střihu zaručuje, že čas zobrazený ve videu odpovídá reálně uplynulému času, a performance se tak stává jakýmsi měřitelným dokladem samotné práce. Video obsahuje přirozený pohyb, který je prokládán pohyby nadbytečnými - zaváháním, hledáním potřebného nástroje, nejistotou. Tyto „chyby" či odbočky
od efektivního pohybu nejsou ve výsledném záznamu odstraněny, ale naopak zviditelněny jako součást procesu, čímž stojí v přímém kontrastu k logice průmyslové výroby, která takové momenty považuje za ztrátu a snaží se je odstranit. Jak dlouho trvá ušít jedny šaty? V oděvním průmyslu se čas potřebný k ušití jednoho kusu oblečení počítá na minuty, nikoliv na hodiny. Jednoduché šaty se ušijí přibližně za 10 až 20 minut. Tato norma vychází z konceptu SMV (Standard Minute Value), metriky používané k určení standardního času potřebného k dokončení daného výrobního úkonu. SMV zahrnuje tři základní komponenty: 1) základní čas šití, 2) čas manipulace s látkou, 3) pauzy a únavu, jež se do normy započítávají jako fixní, předem definovaná procentuální přirážka, nikoliv jako individuální fyziologická potřeba konkrétního těla. SMV počítá s únavou jako s číslem, které se dá dopředu vypočítat, čímž ji zbavuje lidského rozměru. Tělo švadleny se tak stává jen proměnnou v rovnici efektivity, ne člověkem, který čas skutečně prožívá. Video performance proti této logice staví vlastní, neredukovanou tělesnost, tedy viditelnou nejistotu, zpomalení a opakování.
► 15 Photos
