Digitální media

OVERHEAT, interaktivní umělecké dílo v herním prostředí (2026). Dílo transformované z intenzivního snového zážitku. Namísto konvenčních herních cílů využívá specifické procedurální prostředky – pohyb, imerzi a řízenou ztrátu kontroly – jako autonomní výrazové nástroje k přímému formování prožitku aktéra. Hlavním nositelem narativu je postupná auditivní a vizuální dekonstrukce, jež dynamicky reaguje na probíhající herní situace. Zvuková složka, zprvu tvořená techno smyčkou, se vyvíjí v přímé návaznosti na postup hráče. Kritický zlom nastává po aktu intoxikace, kdy se dosavadní rytmus prudce hroutí a mutuje v temný, skřípavý a silně basový tep srdce. Tento zvukový posun funguje jako přímá psychosomatická reflexe kolabujícího organismu ve virtuální realitě. Tomuto rozpadu odpovídá i plynulý přechod od realismu k low-poly grafice a glitch artu. Tato vizuální stylizace nefunguje jako technologické omezení, ale tvoří formální aparát reprezentující fragmentární a nespolehlivou povahu snové paměti. Záměrná absence dealera v závěru definitivně stírá hranici mezi simulací a realitou. Aktér tak zůstává bez racionálního vysvětlení v hluboké nejistotě, která věrně zrcadlí psychologický stav bezprostředně po probuzení ze silného snu.

► 12 Photos

ZRCADLO ZVUKU (2025) je audiovizuální instalace vzniklá ze spolupráce dvou producentů, kteří si vyměnili hudební styly a přístupy. Výsledkem jsou experimentální skladby doplněné interaktivním vizualizérem, jenž v reálném čase reaguje na zvuk i pohyb diváka. Pomocí Kinect kamery systém snímá diváka a jeho pohyb přetváří do deformovaného digitálního obrazu, který v reálném čase reaguje na hudbu. Vizualizér není vázán jen na konkrétní skladby – funguje s jakoukoli hudbou a reaguje na její rytmus, frekvence i dynamiku. Projekt se tak pohybuje mezi hudební performancí, instalací a osobní zkušeností, kde se divák stává součástí hudby. Celkově jde o propojení obrazového a zvukového vnímání, které rozšiřuje zážitek z poslechu o fyzickou přítomnost a interakci.

► 4 Photos