Digitální media

Julie Hrnčířová

julie.hrncirova@seznam.cz

V mé práci se věnuji běžným, všedním a z části i intimním činnostem, které se vždy nějakým způsobem snažím přetvořit či narušit tak, aby vzniklo něco nového, co působí nereálně, znepokojivě až absurdně. Ukazuji určitou únavu z věcí, které je člověk „povinen“ vykonávat a také samotu, beznaděj a přípravu na „každodenní
boj“.

Můj děda celý život shromažduje věci. Bere všechno, co mu někdo dá, anebo co kde najde. Úplně zničené i nové, nejčastěji polorozbité krámy, které už se nikomu nehodí. Sbírá opravdu všechno. Své nálezy ukládá do kůlen a na hromady, které má roztroušeny po celé zahradě. Kůlen má v této chvíli pět. Když se ho člověk zeptá, proč to všechno sbírá, jeho odpověď je „Může se to jednou hodit“. Rozhodla jsem se, že s dědou vytvořím funkční a obytný pokoj, který bude kompletně vybavený pouze z předmětů, které spolu najdeme a vybereme v jeho kůlnách a hromadách. S pomocí babičky a bratrance jsem v průběhu jednoho dne vyklidila jeden pokoj v jejich domě, kam jsem pak nanosila nábytek, oblečení a další drobné předměty. Pomalu jsem vytvářela pokoj, který se může jednou hodit… Celý průběh akce jsem zároveň natáčela jako dokument, ve kterém s dědou vybíráme a přemísťujeme krámy z kůlen a postupně je instalujeme do interiéru prázdného pokoje v domě.

Julie Hrnčířová, Klauzury 2014/2015 ZS

V mé práci se věnuji běžným, všedním a z části i intimním činnostem, které se vždy nějakým způsobem snažím přetvořit či narušit tak, aby vzniklo něco nového, co působí nereálně, znepokojivě až absurdně. Ukazuji určitou únavu z věcí, které je člověk „povinen“ vykonávat a také samotu, beznaděj a přípravu na „každodenní boj“.

► 9 Photos

 

Julie Hrnčířová, Klauzury 2013/2014 ZS

Starými pohlednicemi jsem se začala zabývat na stáži ve Francii. Prvním impulsem mé práce se stal fakt, že pohled je intimní a něčí osobní věc, která se dá dnes koupit v každém antikvariátě a bazaru. Každý dnes může vlastnit za pár korun pohled, který byl dříve určený k přečtení jen jednomu konkrétnímu člověku. Většinou si tyto pohledy kupují lidé kvůli vizuální stránce nebo historické hodnotě. Já jsem se zaměřila na textovou část a začala sbírat zajímavé až bizarní příběhy. Rozhodla jsem se, že se pokusím pokračovat v příběhu z některých pohlednic. Přijala jsem roli původního odesilatele a na základě každé jednotlivé pohlednice jsem si vytvořila novou současnou pohlednici. Snažila jsem se napodobit rukopis odesilatele a pokračovala jsem v příběhu z původní pohlednice. Ve smyšleném textu jsem se pokusila oživit něco z minulosti a navázat na již zapomenutou komunikaci.

► 6 Photos

 

Julie Hrnčířová, Klauzury 2012/2013 ZS

U Hornerů. Galerie 1. patro je výstavní prostor, který sídlí v Myslíkově ulici v Praze, a když chcete galerii navštívit, musíte zazvonit na zvonek. Galerie se nachází v prostorách starého bytu, kde dřív bydlelo mnoho rodin. Moje práce vychází z náhodného setkání s panem Hornerem, který jednou přišel do galerie, právě když jsem zde hlídala výstavu. Po 35-ti letech se pan Horner vrátil do bytu, kde jako malý chlapec žil. Tato náhoda mě přivedla k nápadu zůstat s ním v kontaktu a zabývat se prostorem, který dlouhá léta sloužil jako byt a odehrávalo se zde mnoho rodinných událostí. V mé práci se tedy zabývám pamětí konkrétního místa a vycházím z nejrůznějších informací, které vzešly ze vzpomínek pana Hornera. Zajímají mne změny, kterými daný prostor prošel.

► 3 Photos

 

Julie Hrnčířová, Klauzury 2011/2012 LS

Můj děda celý život shromažduje věci. Bere všechno, co mu někdo dá, anebo co kde najde. Úplně zničené i nové, nejčastěji polorozbité krámy, které už se nikomu nehodí. Sbírá opravdu všechno. Své nálezy ukládá do kůlen a na hromady, které má roztroušeny po celé zahradě. Kůlen má v této chvíli pět. Když se ho člověk zeptá, proč to všechno sbírá, jeho odpověď je „Může se to jednou hodit“. Rozhodla jsem se, že s dědou vytvořím funkční a obytný pokoj, který bude kompletně vybavený pouze z předmětů, které spolu najdeme a vybereme v jeho kůlnách a hromadách. S pomocí babičky a bratrance jsem v průběhu jednoho dne vyklidila jeden pokoj v jejich domě, kam jsem pak nanosila nábytek, oblečení a další drobné předměty. Pomalu jsem vytvářela pokoj, který se může jednou hodit... Celý průběh akce jsem zároveň natáčela jako dokument, ve kterém s dědou vybíráme a přemísťujeme krámy z kůlen a postupně je instalujeme do interiéru prázdného pokoje v domě.

► 15 Photos

 

Julie Hrnčířová, Klauzury 2011/2012 ZS

Dělá mi problém vyhodit staré věci, vzpomínkové předměty a hlavně oblečení. Mám tendenci stále něco shromaždovat a vždy jsem něco sbírala. Uvědomila jsem si, že se mi v pokoji začínají hromadit stejné či podobné věci z různých míst, tedy jakoby vznikaly určité “kolekce”. Sbírka děravých a zničených silonek vznikla podobně - spontánně a náhodně. Zpětně mě napadlo, že trhliny v jemném silonu mi evokují konkrétní vzpomínky na určitou událost. Začala jsem si tedy zapisovat den vzniku trhliny a místo, kde díra vznikla a pomalu si vytvořila sbírku a poněkud zvláštní deník. Popisky pod fotografiemi vystihují pocity a vzpomínky na daný den, na určitou chvíli nebo myšlenky, které se s událostí pojí.

► 6 Photos

 

Společné výstavy:

Společné výstavy:

2019 Labyrinth, Výstava ateliéru Digitální média FUD UJEP, Pragovka, Praha

2015 Diplomky 15, Výstava bakalářských a diplomových prací FUD UJEP, Galerie E. Filly a Fakulta umění a designu UJEP, Ústí nad Labem

2014 Sklizeno – Výběr klauzurních prací zimního semestru 2013/2014, Galerie Rampa, Ústí nad Labem

2013 Cesta do minulosti, Galerie Rampa, Ústí nad Labem

Ceny:

2012 Cena ateliéru Digitální média FUD UJEP

Stáže:

2012/2013 Ecole Nationale Supérieure d’Art, Nancy, Francie (studijní stáž)

2013/2014 VŠUP, ateliér Fotografie, Praha (studijní stáž)