Digitální media

Nela Ferenčíková, Klauzury 2011/2012 LS

Požádala jsem mámu, aby vykonala určité činnosti a zaznamenala jejich průběh. Já jsem udělala totéž. (Součástí instalace je tento text: I. Po dobu osmnácti let jsem vyrůstala po boku mámy a dívala se, co a jak dělá v domácnosti. II. Každé ráno jsem byla napomínána za neustlanou postel, a když už jsem si ustlala, zapomněla jsem natřepat polštář. A stejně to za mě občas udělala. III. Teď mi přijde tato činnost jako samozřejmost a jsem nervózní, když nemám ustláno. Pak ale přijedu domů a jako bych se vrátila do starých kolejí, kdy nejsem schopna ustlat si. To už ale neslyším žádné stížnosti z mamčiny strany. Občas mi to chybí, možná to je důvod, proč tuhle činnost nedělat a čekat, jestli se ještě někdy ozve. IV. Někdy mě poučuje o lepším skládání oblečení. Pár let zpátky jsem si sama skládala různými způsoby prádlo, hrála si s tím, ale mámě se to nelíbilo. Jedním z mých způsobu tehdy byl právě ten, který používá nyní. Přemýšlela jsem nad tím, proč tento zvyk změnila a jak jsem tehdy vlastně já přišla na toto skládání a zjistila jsem, že od doby, kdy jsem se na naší chatě nastěhovala do pokoje k babičce (mamčina matka), viděla jsem u ní tento způsob skládání. Třeba to tedy máma opakuje právě po babičce, aniž by si to uvědomovala. V. Když jsem zůstala s mámou doma sama, tak jsem s ní vykonávala určité práce a osvojila si tak její zvyky, ale stále jsem spíše tyto chvíle využívala na povídání si s ní a nebrala jsem její rady vážně. Zapomínala jsem spoustu věcí, které mi do teď musí opakovat a znova učit. V počátcích, kdy jsem se „usazovala“ na kolejích, jsem jí často volala jen kvůli radám při vaření a řešila s ní i můj nákup (bez ní). Ale už jsem se musela od ní odpoutat a začít si zvykat na chvíle bez ní a poradit si sama.)