Digitální media

Ve zvukové instalaci ve veřejném prostoru pracujeme s mlživými výroky politiků a jejich nejasnými kauzami. Reagujeme na neustálé lži a dezinformace, kterých se mnozí z nich dopouštějí. Pracujeme s vystříhanými úseky z jejich projevů a rozhovorů, které skládáme dohromady a z monologu tak vzniká dialog, dialog člověka se sebou samým. Tato strojená diskuze podtrhuje absurditu výroků. Ampliony jsou instalovány na pannách sloužících jako stylizované postavy, které jsou unifikované stejným vzhledem a jsou zbaveny konkrétních identit. Tento projekt je společnou prací studentů ateliéru Digitální média (Marek Lovětínský a Petra Musilová) a ateliéru Time-Based Media (Lucie Kramperová).

► 3 Photos

Peníze zalité v díle. Nevystavuji dokonale provedené umělecké dílo, vystavuji svoji první bustu, která je symbolem určitého časového období, konkrétněji období, kdy jsem nastoupila do první práce, což jsem udělala jen proto, abych měla peníze, cítila se být dospělá a svobodná. Kvůli práci jsem zanedbávala školu, neměla jsem čas tvořit, absolutně jsem si nepřišla svobodnější a už vůbec jsem se nikam neposouvala. Obětovala jsem vydělané peníze; zasádrovala jsem je do vnitřku busty. Zabývám se konfrontací různě zhodnoceného času - v penězích a v tvorbě. Peníze jsem zabalila do několika fólií, takže pořád mají svou hodnotu, nejsou zničené a pokud budu chtít, můžu si je vzít, ale budu muset rozbít něco, co mi trvalo dlouho vytvořit, co pro mě má hodnotu i sentimentální a znehodnotím čas a energii, které jsem do objektu vložila. Akt rozbití tedy vnímám ze současného pohledu jako popření a změnu postoje, přestat obětovat své tvorbě čas, tedy i peníze. Způsob instalace evokuje galerijní instalaci. Jelikož i bustu lze považovat za tradiční dílo, přišlo mi vhodné zvolit klasický způsob instalace. Vitrína slouží také k zabezpečení díla. Ve svém díle řeším spíše vnitřní nejistoty ve vztahu k umění, priority na osobní úrovni, než-li hodnotu díla či umění jako takového.

► 2 Photos

Zaměřila jsem se na velké množství reklam v mém rodném městě. Nesnažila jsem se prostory zbavit reklamních nosičů, ploch, ani jsem nemanipulovala samotnou reklamu. Plochy jsem řešila čistými barevnými plochami, které ale nejsou nijak nahodilé. Použila jsem ty z podkladů původních reklam. Šlo mi o jakousi formu očisty. Na počátku mé práce mě inspirovala lyrická abstrakce. Při očišťování reklam jsem objevovala barevné plochy, které byly barevně komponovány jako obrazy. Jako formu prezentace jsem zvolila pohyblivý obraz, kde původní fotografie jakoby problikává v tu očištěnou. Symbolizuje to výpadek ze zanesené reality až na samou (očištěnou a klidnou) podstatu.

► 9 Photos