Polina Vereikina
Pokus (2023). Ve své práci jsem se pokusila vytvořit dokumentaci myšlenkového procesu při tvorbě díla, protože předchozí nápad mě zavedl do slepé uličky při pokusu o vytvoření něčeho z ničeho. Proto jsem tentokrát zkusila naslouchat sama sobě a zamyslet se nad upřímností a otevřeností vůči sobě. Provedla jsem “výzkum” s umělou inteligencí, protože si myslím, že je to “průměr” všech názorů, které byly kdy vyjádřeny na internetu. Umělá inteligence vyjádřila mé myšlenky o upřímnosti v okamžicích, kdy se zdá, že už všechno bylo vytvořeno, nebo naopak, je příliš mnoho myšlenek a je obtížné se k něčemu pustit. Monolog umělé inteligence zaznívá ve videu z perspektivy současného umělce.
Vizuální součástí práce jsou procesy “koukání do blba” na okolní předměty, jako nástroj myšlenkového procesu, protože mozek je při této činnosti schopen generovat nápady. Zaměřila jsem se na svět kolem sebe, snažila jsem se zachytit to, na čem spočinul můj pohled. Výsledek jsem umístila do počítače, protože je pro mě stejným nástrojem tvorby a kreativity. Všimla jsem si, že každou půlhodinu se dívám do rohu počítače, na ubíhající čas. Někdy se ocitám pod tlakem. Během tvorby jsem dostala otázku od kamaráda: “Tak co ta tvoje klauzura?” Poté jsem se vážně zamyslela: “Co ta moje klauzura?”…
Zajímavé je, že mé myšlenky se odrážely v monologu umělé inteligence. Ačkoli jsem se s některými její výroky neshodovala, ponechala jsem je beze změn. Zdá se, že uspokojivý výsledek spočívá v dělání toho, co si přeji, s pochopením sebe sama a nejlépe okamžitě. Proto jsem se snažila neocitnout v situaci, kdy mám málo času začínám cítit stres. Hledala jsem svoji pravdu a snažila se ji aplikovat v praxi. Touto prací jsem zachytila svá hledání a pokusy.
Čas (2023). V práci jsem se zaměřila na abstraktní téma Času. Lidé se někdy soustředí na počítání něčeho, co jim chybí, zatímco jiní naopak existují v daném okamžiku a věci moc neřeší. Kdo je duševně zdravější? Kdo je bohatší? A kdo je šťastnější a klidnější?
Periodické debaty na podobné téma neznamenají, že existuje jediná správná odpověď. Často je výsledkem takových rozhovorů výměna názorů a zkušeností, což není nikdy špatné a není to podle mě ztráta času. Vlastně to je to, co jsem chtěla ve své práci ukázat, že někdy tyto naše názory vytvářejí velmi vyvážený pohled na život.
Polina Vereikina, Klauzury 2024/2025 LS
Křehká data (2025). Instalace ze šesti otevřených pevných disků. Každý z nich je zapojen a funguje v reálném čase – rotuje a zastavuje v odlišném intervalu, čímž vzniká proměnlivý rytmus v prostoru. V okamžiku zastavení lze na disku rozpoznat rytinu – květinové ornamenty inspirované folklórem a de-korativní grafikou. Obrazy jsou viditelné jen na okamžik – jako iluze, která se objeví jen tehdy, když se stroj zastaví. Tato práce není o květinách. Je o nosičích paměti, které se ukazují jako tělesné. Jsme zvyklí uvažovat o serverech a discích jako o abstraktních, neviditelných entitách „někde v cloudu“. Tady se ukazují jako fyzické objekty – točící se, slyšitelné, zranitelné. Jejich tělo je odkryté, jejich pohyb slyšitelný, jejich povrch si něco pamatuje. „Křehká data“ přemýšlejí o uchovávání jako o procesu, který je křehký a dočasný. Data nejsou jen uložená – „žijí“ v zranitelném, rotujícím těle. Práce vybízí k tomu, abychom se na digitální paměť dívali ne jako na jistotu, ale jako na pomíjivé, hma-tatelné a téměř živé médium.
Ceny:
2026 Cena ateliéru Digitální média FUD UJEP