Polina Vereikina
Pokus (2023). Ve své práci jsem se pokusila vytvořit dokumentaci myšlenkového procesu při tvorbě díla, protože předchozí nápad mě zavedl do slepé uličky při pokusu o vytvoření něčeho z ničeho. Proto jsem tentokrát zkusila naslouchat sama sobě a zamyslet se nad upřímností a otevřeností vůči sobě. Provedla jsem “výzkum” s umělou inteligencí, protože si myslím, že je to “průměr” všech názorů, které byly kdy vyjádřeny na internetu. Umělá inteligence vyjádřila mé myšlenky o upřímnosti v okamžicích, kdy se zdá, že už všechno bylo vytvořeno, nebo naopak, je příliš mnoho myšlenek a je obtížné se k něčemu pustit. Monolog umělé inteligence zaznívá ve videu z perspektivy současného umělce.
Vizuální součástí práce jsou procesy “koukání do blba” na okolní předměty, jako nástroj myšlenkového procesu, protože mozek je při této činnosti schopen generovat nápady. Zaměřila jsem se na svět kolem sebe, snažila jsem se zachytit to, na čem spočinul můj pohled. Výsledek jsem umístila do počítače, protože je pro mě stejným nástrojem tvorby a kreativity. Všimla jsem si, že každou půlhodinu se dívám do rohu počítače, na ubíhající čas. Někdy se ocitám pod tlakem. Během tvorby jsem dostala otázku od kamaráda: “Tak co ta tvoje klauzura?” Poté jsem se vážně zamyslela: “Co ta moje klauzura?”…
Zajímavé je, že mé myšlenky se odrážely v monologu umělé inteligence. Ačkoli jsem se s některými její výroky neshodovala, ponechala jsem je beze změn. Zdá se, že uspokojivý výsledek spočívá v dělání toho, co si přeji, s pochopením sebe sama a nejlépe okamžitě. Proto jsem se snažila neocitnout v situaci, kdy mám málo času začínám cítit stres. Hledala jsem svoji pravdu a snažila se ji aplikovat v praxi. Touto prací jsem zachytila svá hledání a pokusy.
Čas (2023). V práci jsem se zaměřila na abstraktní téma Času. Lidé se někdy soustředí na počítání něčeho, co jim chybí, zatímco jiní naopak existují v daném okamžiku a věci moc neřeší. Kdo je duševně zdravější? Kdo je bohatší? A kdo je šťastnější a klidnější?
Periodické debaty na podobné téma neznamenají, že existuje jediná správná odpověď. Často je výsledkem takových rozhovorů výměna názorů a zkušeností, což není nikdy špatné a není to podle mě ztráta času. Vlastně to je to, co jsem chtěla ve své práci ukázat, že někdy tyto naše názory vytvářejí velmi vyvážený pohled na život.
Polina Vereikina, Klauzury 2025/2026 ZS
Digital Liminal Spaces (2026). Práce sestává ze série devíti grafik vytvořených technikou suché jehly a zkoumá místa čekání a pozastavení v počítači a uživatelských rozhraních. Grafiky představují rekonstrukce digitálních interfaců. Nejde však o funkční zobrazení technologií, ale o zkoumání pomalosti, prázdna a vzácnosti pauzy v současném digitálním prostředí, kdy digitální akce ještě není dokončena a význam zůstává otevřený. Digitální pauzy zde vystupují jako liminální prostory, přechodné stavy mezi začátkem a dokončením akce, kde ještě existuje možnost uvědomění, rozhodnutí nebo pochybnosti. Tyto momenty se však v současných rozhraních postupně vytrácejí. Mnohé současné aplikace a programy dnes fungují na principu seamless interface, která potlačují jasné začátky a konce akcí a eliminují okamžiky zastavení. Interakce se stává plynulou, nepřerušovanou, a tím zbavenou prostoru pro pauzu a reflexi. Práce reaguje na situaci, kdy se vztah člověka k počítači nachází v přechodné fázi a způsoby digitální interakce se rychle proměňují. Série tak není výpovědí o konkrétních technologických systémech, ale o reflexi unikající přítomnosti, o snahu zachytit okamžiky „mezi“, které dnes v digitálním prostředí rychle zanikají.
Ceny:
2026 Cena ateliéru Digitální média FUD UJEP