Pokoje 2022 se uskutečnily v termínu 11. – 20. 11. 2022 v Paláci Hrzánů z Harasova a jejich zastřešujícím tématem se staly Okraje.

Odbornou porotou, v níž tento rok zasedli Natálie Drtinová, Kacha Kastner a Mathieu Tremblin, byl oceněn mimo jiné i pokoj ateliéru Přírodní materiály FUD UJEP.

Projekt Hranice vznikl Ústí nad Labem, ve městě, jehož okraje, horizontální, vertikální, periferní a společenské reflektuje. Je založen na procesu poznávání a ohmatávání místa v mezích jeho okrajů definovaných značkami začátku/ konce obce. Samotné putování výhradně mezi značkami, či jinými hraničními body, reflektuje jak naše pomyslné vnímání těchto bodů, tak i geografické, politické nebo právní rozdíly. Ať už to je omezení povolené rychlosti, nebo naše prosté uvědomění, že jsme v Ústí nad Labem. Prostá hranice velmi ovlivňuje naše působení a možnosti. Na předem vybraných trasách se v určeném systému vydávají účastníci projektu, aby toto místo nalezli, fotograficky zachytili, odeslali do centra města k vytištění a s touto fotografií putovali na další místo, kde se s ní vyfotí a vše se opakuje. Proces má charakter hry, kterou však spíše s určitým nadhledem ironicky komentuje. Kombinuje digitální technologie a internet, ale zároveň zahrnuje nutnost donést konkrétní fyzický výtisk na předem dané místo.

Celá akce proběhne v určitém předstihu a v rámci přehlídky Pokoje 2022 bude vystavena dokumentace celé akce: série fotografií, umístěných po obvodu stěn místnosti se zachycením konkrétních míst celé trasy, kdy na každé fotografii je jeden ze členů týmu s fotkou předchozího místa. Díky tomu na sebe jednotlivé body navazují. Trajektorie trasy pak bude vyznačená na podlaze, čímž pohyb mezi okraji města sjednocuje a dovysvětluje. Oproti tomu různé předměty či pomůcky využité při procesu, umístěné ve výstavním prostoru spolu se dokumentačními záběry promítanými na stěnu pomáhají autenticky přiblížit průběh. Divák stojící uprostřed místnosti se tak pomyslně nachází uprostřed města a na okolních stěnách si prohlíží jeho okraj.

Samotný proces putování z okraje do středu, pořizování fotografií, domlouvání se a komunikace, nalézání konkrétních míst, které nemají žádný speciální význam a jen nesou označení hranice i neznalost konkrétního obsahu fotografie do poslední chvíle, dodává projektu určitou formu performance a smysl v prožitku. Finální instalace je záznamem, ale vytváří zároveň i zcela novou situaci přenesení prostoru města do výstavního prostoru.