Když se dělá archeometalurgie na Fakultě umění a designu

Václav Mach (1998), absolvent bakalářského studia ateliéru Přírodní materiály Fakulty umění a designu UJEP, zasvětil závěrečný rok svého studia experimentální tavbě kovů inspirované archeologickými nálezy, respektive historickými metalurgickými postupy, které ve formě umělecké výzkumné praxe posouvá do polohy aktuálního výtvarného gesta. Jeho bakalářská práce je přínosná nejen díky svému experimentálnímu procesuálnímu rámci, ale i s ohledem na propojení umělecké praxe s dalšími tvůrčími obory. Za svou práci získal Cenu absolventa za bakalářské studium, která je spojena s dvoutýdenním stipendijním pobytem v Museum of Fine Art Split v Chorvatsku.

Vašku, ty jsi dělal bakalářskou práci na téma historické metalurgie, jak jsi k danému tématu došel?
Nějaký základ jsem už měl od školy, kdy jsem studoval uměleckou kovařinu na Střední uměleckoprůmyslové škole v Turnově, a tam jsem se sblížil se železem jako takovým. A co se týče experimentálních taveb, tak to byl takový svévolný proces objevování toho materiálu podpořený jeho fascinací. Vlastně to byla u mě přirozená cesta.

Mluvíš o přirozené cestě, jak tě tedy ta cesta vedla?
V rámci studia jsem se držel železa, tedy samotného materiálu, a pracoval s ním v různých projektech. Pak ale přišla bakalářská práce a s ní i hledání vhodného tématu. Díky tomu jsem došel k tomuhle typu uměleckého výzkumu.

Ty jsi navštěvoval různé lokality formou několikadenních výsadků, jak pro tebe bylo náročné ty lokality najít? Konzultoval jsi své záměry s nějakými odborníky?
Celý ten proces jsem konzultoval s vědeckou veřejností, ať už s metalurgy, nebo s chemiky, kteří se zabývají různými rozbory hornin, a stejně tak byly na místě i rozhovory s geology, kteří mi právě doporučili konkrétní lokality. Všechny ty konzultace probíhaly víceméně e-mailově s panem Daliborem Matýskem a panem Jakubem Jiráskem, kteří se zabývají jednak právě experimentální archeometalurgií, jednak samotnými železo-manganovými konkrecemi, které jsem se pokoušel tavit. A oni mi právě doporučili lokality s poměrně přesnými GPS souřadnicemi.

Jaké lokality jsi tedy navštívil?
Začal jsem v Seči kousek za Olomoucí, druhá lokalita byla Dobrá a Skalice, což jsou obce přilehlé k Ostravě, a odtud již blízká lokalita Paskov. A ještě jsem měl vytipované lokality Frýdlantský výběžek, konkrétně Raspenavu a Babí Lom.

Když jsi uvažoval o své práci, tak jsi měl, předpokládám, nějaké představy, jak to všechno bude fungovat, respektive ověřoval sis nějakou hypotézu, do jaké míry se tyto představy naplnily?
I přesto, že jsem se všechno snažil naplánovat do úplného detailu, tak mi ta představa vyšla třeba ze 40 %. Jednak jsem k těm výsledkům docházel na jaře, kdy je počasí poměrně nevyzpytatelné, jednak jsem měl vytipované ty dané lokality od geologů, ale ve finále jsem vlastně nevěděl, jak třeba i ta hornina vypadá. Takže se jednou stalo, že jsem se vyloženě i seknul a nasbíral jsem úplně jiný typ horniny, který byl prostě nevhodný. Měl jsem to obecně založené na principu, že jsem na tu lokalitu přijel, tam jsem si nasbíral rudu, tam jsme si postavil pec, nadrtil rudu a natavil. No ale ta pec se staví z jílu, o kterém jsem nepochyboval, že by někde nebyl, a to se mi také dvakrát stalo, že jsem prostě jíl nenašel.

Za svou práci jsi dostal Cenu absolventa bakalářského studia. Zároveň je tvé ocenění spojeno s dvoutýdenním stipendijním pobytem v chorvatském Museum of Fine Art Split.
Já jsem s tím oceněním samozřejmě nijak nekalkuloval, ale překvapený jsem z toho ještě pořád. A co se týče toho samotného pobytu, tak vlastně ještě nevím, jak to celé využiji. Asi se nechám pobytem nějak unést a uvidíme, jak to dopadne. Rozhodně to nijak neplánuju, navíc v Chorvatsku budu poprvé, takže jsem na všechno zvědavý.

Když se ještě vrátíme k tvé práci, kromě toho, že jsi řešil přípravu projektu s odborníky, konzultoval jsi pak třeba i samotné taveniny?
Moc mi pomohli na Fakultě strojního inženýrství, kde mi dělali finální metalurgické rozbory těch mých vytavených strusek. Mohu moc poděkovat Jaromíru Caisovi, vedoucímu Ústavu strojů a energetiky Fakulty strojního inženýrství UJEP, se kterým jsem také konzultoval celý proces tavby, a i on sám mi nabídl vyhotovení rozborů. Dále mi díky Michalu Hejcmanovi byly poskytnuty kontakty například na Sylvii Kříženeckou z Fakulty životního prostředí UJEP, která mi dělala rozbory přímo těch hornin, co jsem si tam nasbíral. Z Filozofické fakulty jsem pak měl podporu od Martina Trefného z katedry historie, který mě zase pomáhal s archeologickým a obecně historickým kontextem. Takže vlastně z toho vyšla taková multifakultní spolupráce na UJEP. A bylo to dobrý.

Vyšlo z těch rozborů něco zajímavého, i třeba pro lidi, kteří s tebou spolupracovali?
Poměrně nás všechny překvapovala rozmanitost těch jednotlivých prvků, které byly zastoupeny v železo-manganových konkrecích. Dál co se týče například docenta Trefného, tak pro něj byla zajímavá samotná metoda té práce, kdy on uvažoval, zda se vůbec tavba v takhle malé peci mohla používat. Domníval se, že teoreticky ano, a to v případě nějaké misijní činnosti, než se na konkrétním místě vybudovala huť. Z jeho strany právě vnímám asi největší zájem o tento typ tavby a o tuto technologii.

Jak hodnotíš jako původně umělecký kovář zázemí pro práci s kovy na Fakultě umění a designu?
Já bych řekl, že fakulta má poměrně slušné dílenské zázemí, dílny jsou dobře vybaveny, studentům dobře přístupny a dílenští učitelé jsou nápomocni, jak jen je třeba. Ale hlavně, už jenom to, že člověk je tady na fakultě a může právě spolupracovat i s jinými fakultami, tak to je myslím jeden z těch největších bonusů. Důležité je, že se člověk setká s ochotou, a to jak na své domovské fakultě, tak i na dalších fakultách UJEP.

Mluvíš o fakultách, ale co vlastně tvůj domovský ateliér Přírodní materiály, jak tam to probíhalo?
Jo, to bylo úplně super. I když ze začátku jsem si ani já a asi ani vedení ateliéru Robert Vlasák a Jan Krtička nebyli jisti, jestli to půjde takhle pojmout a zda je možné to téma ukotvit v rámci současné umělecké scény. Byli tomu ale nakloněni a jejich podpora byla až neuhasínající 😊.

Rozhovor vedl: Tomáš Suk
Profilové foto: Šimon Roubal z ateliéru Aplikovaná fotografie FUD