Anna Horák Zemanová o své kurátorské i nekurátorské práci v GMU v Hradci Králové, o studiu kurátorství na naší fakultě a co jsme si chtěli říct jen mezi šesti očima, ale nevyšlo to.

Anna Horák Zemanová (*1994) je v současné době kurátorkou v Galerii moderního umění v Hradci Králové, kde působí od roku 2019. Studovala na Fakultě umění a designu UJEP, nejprve v ateliéru Performance u Jiřího Kovandy, poté Kurátorská studia, která absolvovala v roce 2022.

Nacházíme se v prostorách Galerie moderního umění v Hradci Králové, která je zároveň tvojí domovskou galerií coby kurátorky. Ne pro každého je kurátorská práce v takové galerii zcela srozumitelná, zkusila bys ji přiblížit?
Anna: Naše galerie je galerie sbírkotvorná, tedy práce kurátora tady není jenom o přípravě tematických výstav, ale i o práci se sbírkou. Je protnuta badatelskou činností a péčí o ni. Akvizice nových uměleckých děl je příjemným bonusem. Můj den začíná tak, že zasednu k počítači a otevřu e mail. V rámci mé pozice to není pouze kurátorská činnost, ale také správa sbírky pohyblivého obrazu, vyřizování zápůjček mezi ostatními galeriemi a produkce výstav. Ne všechny výstavy si v galerii děláme sami – dáváme možnost externím kurátorům, a tak komunikace s kolegy teoretiky a autory je můj denní chleba. Vlastně ta samotná kurátorská práce, tedy příprava vlastních výstav, není tak častá, jak by se mohlo zdát. Práce v instituci s sebou nese mnoho malých úkolů.

Aktuálně je v GMU bohužel polovina budovy zavřená, protože se připravují nové stále expozice. Můžeš nám ale i tak představit, na čem v GMU teď pracujete?
Anna: Samozřejmě. Zrovna se nacházíme ve 4. patře naší galerie, kde prezentujeme krátkodobé výstavy. Aktuálně zde můžeme vidět výstavu „Hledá se mistrovské dílo“, kde je vystaveno přes 200 kusů obrazů. De facto jsme chtěli vystavit náš depozitář obrazů při příležitosti 70 let založení naší galerie. Mysleli jsme si, že se toho sem vejde více, aktuálně je vystavena pouhá třetina děl. Výstava je řazena chronologicky a současní autoři dělají velké formáty, které zabírají více místa. Co mě na té výstavě baví, je právě ta její rozmanitost – najdeme tu díla, která nikdy nebyla vystavena, autory ikonické i neznámé vedle sebe. Výstava řeší recepční teorii a komunikuje s diváky. Ptáme se návštěvníků, jaké obrazy patří do galerie a jaké by naopak chtěli mít doma. K tomu používáme hlasovací žetony. Návštěvníky tento výzkum baví a nadšeně hlasují, a to s sebou nese i horší část práce. Někdo musí každý týden žetony sečíst… ale výsledky nás překvapují.

V rámci své kurátorské praxe, co se ti nejvíc povedlo, na co jsi hrdá?
Anna: Jestli se bavíme o práci zde v galerii v Hradci Králové, tak já jsem nastoupila měsíc po zvolení nového ředitele, a ten celkově obměnil velkou část týmu. Prošli jsme si novou vizuální identitou a nastavením směru galerie. Založili jsme vlastní ediční oddělení a začali jsme vydávat knihy nebo jejich překlady. A na začátku nás tu bylo opravdu málo, takže jsem například i já sama editovala knihy. Zároveň jsem občas tak trochu dělala grafika a občas si ušpinila ruce při přípravě výstav. Začali jsme vystavovat více současného umění a realizovat větší akvizice uměleckých děl. Založili jsme také sbírku Pohyblivého obrazu. A minulý rok jsme otevřeli i rezidence, ty budou v létě pokračovat. Jsem velmi hrdá na výstavu, kterou jsme připravili spolu s Jiřím Pitrmucem, který je teď asistentem u Jiřího Kovandy. Podařilo se nám koupit i jeho dílo do sbírky. Máme zde jeho výšivky na kuchyňských utěrkách a není to jediný autor v naší sbírce z FUDu.

Na jaké výstavě teď pracuješ, na co nás pozveš a kdy?
Anna: V současné chvíli dvě patra pod námi připravujeme stálou expozici, která má pracovní název Sbírka Karla Tutsche. Před dvěma lety se nám podařilo zakoupit exkluzivní sbírku soukromého sběratele, která skýtá přes 1 300 děl. Je zde také hojně zastoupen Jiří Kovanda, Jiří Načeradský, Ján Mančuška atd. Tuto výstavu mám na starosti hlavně produkčně, ale součástí této expozice bude i galerie Bidýlko 2, která navazuje na ideu Karla Tutsche a bude dávat příležitost mladým autorům mimo naši sbírku. Na to se velmi těším, vybrala jsem zde hned několik zajímavých jmen. Takže srdečně zvu na vernisáž v sobotu 27. dubna.

Už v době studia kurátorství na FUD jsi byla v GMU kurátorkou. Jak se ti dařilo skloubit práci a studium?
Anna: No upřímně moc nedařilo. Já jsem vlastně v řádné době studia udělala státní závěrečné zkoušky a chtěla jsem si dát rok pauzu na dopsání diplomové práce. V té době jsem měla stáž v Domě umění v Ústí nad Labem, tam jsem chtěla při práci v galerii pozvolna dopisovat diplomku a zkusit ještě vyjet do zahraničí na pracovní stáž. Ale pak mě napadlo zkusit jít na pohovor sem do galerie v Hradci. A oni mě vzali. Tak přišla velká změna a nic nebylo podle plánu. Ale po 3 letech jsem práci dopsala a vlastně čerpala ze zkušeností z práce v oboru.

Jaké praktické zkušenosti ti studium dalo pro praxi?
Anna: Skoro všechny! Já byla dychtivá studentka. Snažila jsem se využít všech možností, jaké fakulta dávala. Byla jsem na nejrůznějších stážích, pomáhala jsem v Domě umění, kde jsem se naučila, jak se dělají výstavy. Pomáhala jsem s doprovodnými programy. Zároveň jsem zde byla při produkci výstav apod. Na kurátorských studií bylo skvělé, že jako studentka jsem měla příležitost připravovat své vlastní nebo kolektivní výstavy. V době studií jsme měli výstavu v galerii Emila Filly, ještě v původních prostorách, i v Domě umění v Ústí nad Labem. A k výstavám vyšly i katalogy. To byla určitě fajn zkušenost. Vystavovali jsme už tehdy díla, která se zapůjčovala od etablovaných umělců. Spolupracovali jsme i se soukromými galeriemi. Na starosti jsme měli i Billboart Gallery, což nám dalo možnost vyzkoušet si práci ve veřejném prostoru. Pro praxi výstav mi to dalo hodně. Co třeba mi chybělo, byla práce se sbírkami. Ale není to nic, co by se nedalo rychle doučit v praxi. 

Předpokládám správně, že kromě praxe byly pro tebe také důležité kontakty v uměleckém světě? Dokáže je škola zprostředkovat?
Anna: Vzhledem k tomu, že Dům umění je součástí FUDu a že člověk je během studia stále obklopen dalšími studenty, tak se dají kontakty celkem dobře vytěžit. Je zde možnost navázat spolupráci s grafikem, fotografem a samozřejmě i se studenty volného nebo užitého umění. Z těchto přátelství čerpám doteď.

Kurátorská studia jsou navazující magisterský program. Bakaláře jsi dělala v ateliéru Performance Jiřího Kovandy (dnes Objekt – Prostor – Akce) taktéž na FUD. Jak se stane z umělkyně pečovatelka o umělce a jejich díla?
Anna: Velmi lehko, já jsem zase nebyla tak dobrý umělec, ale myslím, že jsem měla vždy dobré nápady, jen jsem je nedokázala sama realizovat. Takže mi to přišlo jako dobrý nápad a zatím si nestěžuji.

V rámci studia jsi byla dvakrát na Erasmu, a to v Budapešti a ve finské Kouvole…
Anna: …to si myslím, že je velká výhoda FUDu. Na obou Erasmech jsem byla tehdy ještě v rámci bakalářského studia. Tím že bakalářské studium je na 4 roky, tak ten rok na cestování se dá hravě zvládnout. Byla to skvělá příležitost. Nejprve jsem byla, jak zmiňuješ, ve Finsku v Kouvole. To jsem jenom měla hroznou potřebu někam jet, kam jsem si myslela, že bych se nikdy jen tak nepodívala. A do Finska jsem hrozně chtěla. Byla to ale škola více o byznysu a designu, tudíž já jako performance studentka, která fotila a natáčela sama sebe, jsem nejspíše nezvolila úplně dobře. Naučila jsem se nové praktické dovednosti jako práci s plastem a dřevem. Ale lux jsem vyrobit nedokázala, to se přiznám. Při druhé cestě do Budapeště jsem si vybrala cíleně školu a ne město. A to byla správná volba. Vybrala jsem si fakultu fotografie. Učili jsme se tam přímo pracovat v ateliéru, se světly, a hlavně nás tam bylo málo, takže to bylo velmi intenzivní. Budapešť je skvělé město, zamilovala jsem si ho. 

Bavilo tě to v Ústí nad Labem? A kdy přijedeš?
Anna: Mně se po Ústí stýská, baví mě celá ta komunita a přijde mi, že se tam lidi právě velmi rádi stále vracejí. Takže přijedu brzo! A vracím se často. Nejpozději tam přijedu na diplomky a bakalářky.

Tak to bude super, protože v tu dobu chystáme také sraz absolventů k výročí třicet let FUD. Sice to nemáme ještě oficiálně venku, ale takhle mezi šesti očima 🙂
Anna: Tak to přijedu určitě!

Rozhovor vedli: Tomáš Suk a Marek Kounovský
Foto: Marek Kounovský