Nejtěžší a zároveň i nejzajímavější bylo stát se tváří celé výstavní přehlídky Pokoje

V listopadu minulého roku se konala Přehlídka mladého umění Pokoje 2023. Jádro celého organizačního týmu tvořilo duo studentek Kurátorských studií Fakulty umění a designu UJEP Rebeka Pojarová, programová ředitelka, a její pravá i levá ruka Miriam Kulmová, produkční. Jakou výzvou pro ně byla organizace akce v centru Prahy s několikaletou tradicí? A kam podle nich je možné posunout Kurátorská studia FUD? Zkušenosti, myšlenky i úvahy Rebeky i Miriam naleznete ve společném rozhovoru.

Rebeko, předpokládám, že být programovou ředitelkou Pokojů byla docela výzva. Jak takovou zkušenost hodnotíš?
Rebeka: Popravdě jsem to vůbec nečekala. Do výběrového řízení jsem se přihlásila dost na poslední chvíli, když nám naše vyučující na FUD Lenka Sýkorová poslala email s nabídkou. Bylo cca 3 dny do uzávěrky, což je tedy na mě dost narychlo. Ráda mám věci promyšlené dlouhodobě, přičemž jsem měla dojem, že moje přihláška bude jen výstřelem do tmy. Skončila ale úspěchem. Ještě jsem sice nezvládla vše patřičně evaluovat, ale můj dosavadní pocit je převážně pozitivní. Samozřejmě že je spousta věcí, ve kterých se můžu zlepšit, nebo které mohu posunout trochu do dalších rovin, určitě mě vše kolem dost obohatilo a celý projekt mi má ještě hodně co nabídnout.

Co pro tebe Rebeko bylo na celé věci nejzajímavější, případně nejtěžší?
Rebeka: Nejtěžší a zároveň i nejzajímavější pro mě bylo stát se tváří celé výstavní přehlídky Pokoje. Bylo to pro mě poprvé, kdy jsem musela být součástí takového PR. Jsem ale ráda, že to přišlo právě s Pokoji, protože tým, se kterým na tom dělám, je skvělej. Na vše mě připravili a všichni byli extrémně supportive. Právě díky lidem kolem se to myslím obešlo bez většího faux pas, byť to byla taková moje osobní premiéra v médiích.

Miri, z pozice produkční Pokojů 2023, jaká to pro tebe byla zkušenost?
Miriam: Byla to skvělá příležitost nakouknout a zapojit se do několika oblastí hned v rámci jednoho projektu – od instalace, PR, grafiky, sociálních sítí po komunikaci s umělci, zahraničními partnery atd. Za každou z těchto záležitostí stojí skvělí lidé, takže jsem mohla jak nasbírat pracovní kontakty, tak se seznámit s vystavujícími umělci, se kterými jsme na místě strávili spoustu času.

Palác Hrzánů z Harasova, kde přehlídka probíhala, je svojí dispozicí skvělým prostorem pro takový typ akce. Dokážete si představit jiný prostor, aniž by se změnila celková koncepce akce?
Rebeka: Pokoje každý rok probíhají v jiné budově, která se nachází v centru Prahy a je těsně před rekonstrukcí. Tento rok byl dost jedinečný, že se adresa opakovala. Koncepce celého projektu je založena na tom, že se obsadí budova, kterou čeká rekonstrukce, a vyplní se site-specific instalacemi, které vytvoří mladí umělci a umělkyně.
Miriam: Myslím, že i to, že se (skoro) každý ročník odehrává v další vybydlené budově, je určitým lákadlem pro návštěvníky, protože se jim nenaskytne moc dalších příležitostí, jak takový prostor prozkoumat. Je to zároveň i určitá výzva pro umělce v takto specifických podmínkách realizovat instalace, které by ve většině případech v galerijním prostoru nefungovaly.

Pokoje měly bohatý doprovodný program. Jak zpětně tyto akce hodnotíte?
Rebeka: Letošní doprovodný program byl za mě velmi úspěšný. Na každém z nich bylo přítomno hodně lidí a obecně to bylo dost obohacující. Jediné, co mě trochu mrzí, že nepřišlo více studentů a studentek na panelovou diskuzi o výuce na vysokých školách. Je to škoda, protože jejich hlas je pro takovou diskuzi dost zásadní. 
Miriam: Na příští rok budeme hledat cesty, jak takový program pro studující lépe zviditelnit a zároveň ho doplnit třeba i o víc uvolněné večery v podobě hudebních představení.

Jaké pokoje vás nejvíce zaujaly?
Rebeka: Já měla tento rok jasného favorita, kterého pak vybrala i samotná odborná porota. Byl jím pokoj od slovenských umělců, kteří vytvořili site-specific minimalistické malby, které byly zamaskovány do specifických freskových zdí ve druhém patře. Strašně oceňuju právě tu jejich site-specifičnost, kterou některé jiné projekty postrádají. Tenhle pokoj mě ale opravdu nadchnul.
Miriam: Mě zase zaujal pokoj studentů z ateliéru Architectura IV z pražské UMPRUM, který se jmenoval Totální výprodej a byl umístěn v chodbě nejvyššího patra. Svým zpracováním připomínal výprodej někde v sámošce a dobře interagoval s návštěvníky. Zároveň reagoval na aktuální dění na vysokých uměleckých školách, které se odrazilo i do dramaturgie doprovodných programů Pokojů, kdy proběhla diskuze mezi vedením uměleckých ateliérů a studentstvem.

Obě studujete Kurátorská studia na naší Fakultě umění a designu UJEP, jak se vám daří skloubit své pracovní aktivity a studium?
Rebeka: No není to jednoduché. Zatím jsme se ale setkaly se vstřícností a pochopením ze strany pedagogů, spíš je to náš osobní stres z toho, že něco promeškáváme. Ale my to doženeme. Je myslím důležité, že propojujeme teorii s praktickými výstavními projekty. 

Na Pokojích byla naše fakulta zastoupena studenty a studentkami ze šesti ateliérů, jsou to vaši spolustudující, mnohdy kamarádi. Museli jste nějak pracovat s objektivitou?
Rebeka: Zrovna ateliéry z FUDu mají už dlouholetou zkušenost s Pokoji, a tudíž ví, jak zpracovat přihlášený projekt, aby pro naší přehlídku byl relevantní. Zároveň jsou i velice soběstační, jelikož už vědí, co a jak na Pokojích probíhá, takže spolupráce je díky tomu snazší.
Miriam: A co se týká samotného výběru projektů v opencallu, podílí se na něm větší množství lidí z organizátorů přehlídky, takže finální vystavující jsou vybráni zcela objektivně.

Co byste doporučili budoucím studentům a studentkám kurátorských studií?
Rebeka: Do budoucna bych chtěla začlenit i nějakou spolupráci s oborem Kurátorská studia, jelikož Pokoje je mladá platforma, která může vytvořit i dobrou příležitost pro budoucí kurátory. Snad se to brzy povede. Zatím mi totiž přijde, že na umělecké scéně je málo dostupných projektů pro mladé kurátory a platforma Pokojů by ji dle mého názoru mohla podpořit.
Miriam: Vyzkoušet si co nejdřív během studia různé práce v oboru. Třeba i dobrovolné. Právě to může být příležitost pro doplnění si praktických zkušeností a pro setkání se zajímavými lidmi. Začít třeba nějaký low-budget projekt, na jehož finanční podporu se dá žádat i v rámci vnitřních grantů udělovaných FUDem. Vše může vyústit v zajímavou budoucí spolupráci. 

Rozhovor vedl: Tomáš Suk
Foto: Taťána Smugalová, Šimon Roubal, Jan Hromádko