Podobně jako jsou komplexní strategie současného umění, jehož povaha je výsostně interdisciplinární, je i kurátorství komplexním souborem znaleckých i praktických činností a metod interpretace. Zdá se, že v kurátorské praxi si už dávno nevystačíme s pouhým lineárním vyvozováním dějinného obrazu uměleckého vývoje, ale daleko spíše uplatňujeme strategie interdisciplinárních vztahů mezi různými vědními obory. Říká se, že čistá teorie nám v současnosti pomáhá zpomalit velkou rychlost dění ve světě umění, který se snaží reagovat na složité dění a vztahy ve světě reálném. Kurátorská praxe však oproti teorii umění nikdy nebude moci  zcela rezignovat na praktické fungování reálného světa – svět institucí a jejich rozpočtů, svět grantové politiky či politiky všeobecně. Současná podoba kurátorství jako specifického oboru tak osciluje mezi dějinami umění, teorií umění, vizuálními studiemi, znalectvím, ale i, a to často ne okrajově, mezi manažerstvím, organizováním, administrací a schopností vyjednávat. 

Charakteru současné kurátorské praxe, tak jak já její úlohu vnímám, dobře odpovídá skladba jediného široce a komplexně koncipovaného oboru v Čechách, který je vyučován na Katedře dějin a teorie umění na Fakultě umění a designu Univerzity Jana Evangelisty Purkyně v Ústí nad Labem. Nejen, že je výuka teoretických předmětů rozprostřena mezi dějiny českého a světového umění 20. století a metodologii dějin umění (doc. Michaela Ottová), jejíž neustálý zřetel považuji za nesmírně důležitý. Metodologii klasických dějin umění jako vědního oboru dále doplňuje šířeji pojímaná výuka filosofického přemýšlení o umění z hlediska aktuálního diskurzu vizuálních oborů (dr. Martin Kolář). Specifikem ústecké kurátorské školy je pak důraz na uvažování o umění ve veřejném prostoru (dr. Ludvík Hlaváček), které je nesmírně aktuálním tématem, se kterým se současné umění vyrovnává. Veřejný prostor ovšem není nahlížen pouze skrze optiku umění, ale je o něm uvažováno v širokém smyslu sociologických a politických kategorií. Těžištěm oboru a především revizí vlastních vědomostí je potom kolektivní příprava odborné konference a výstavního projektu (prof. Michal Koleček, dr. Lenka Sýkorová) – od formulace problému, stanovení harmonogramů projektů až po jeho realizaci po odborné i finanční stránce.

Právě kombinace teoretických přístupů a intenzivní práce na konkrétních praktických výstupech je nakonec tím, co studia kurátorství v Ústí nad Labem činí dobře využitelná pro další profesní život, pro praxi v různorodých institucích, které se zabývají výtvarným, především moderním a aktuálním, uměním.  Pro moji vlastní praxi v Galerii hlavního města Prahy, mimo teoretické zázemí poskytnuté popředními českými historiky umění a kurátory, tak byla nejdůležitější právě zkušenost s projektovým plánováním, marketingovým a ekonomickým myšlením a strukturální přípravou velkého výstavního projektu realizovaného v Galerii Emila Filly.

Jakub Král, Galerie hlavního města Prahy