Jak se během tvého studia Kurátorských studií na FUD formovala tvá představa o profesní dráze? Dalo by se říci, že pro tebe byly nějaké momenty, projekty nebo kontakty obzvlášť důležité a nasměrovaly tě k tomu, čemu se věnuješ v současnosti?

Popravdě se má představa o profesní dráze během studií příliš nekonkretizovala. Spíše jsem žila přítomností a soustředila se na konkrétní momenty, které studium přinášelo. Každý semestr otevíral nové možnosti, snažila jsem se rychle absorbovat vše, co mi bylo poskytnuto, a než jsem se stačila rozkoukat, přišla další příležitost. Asi nejzásadnějším faktorem bylo to, že jsem už na začátku studia dostala možnost pracovat na velkých projektech, jako je Festival m3 nebo Výstavní přehlídka POKOJE. Díky tomu jsem do profesní sféry naskočila velmi rychle, aniž bych předtím dlouze přemýšlela o tom, jakou cestou se chci vydat. Spíše než plánování tak mou dráhu formovala přímá zkušenost a aktivní zapojení do praxe.

Velmi silně na mě zapůsobily hodiny docentky Anny Vartecké, zejména její předmět Gender art, který mi otevřel zcela nové možnosti a rozšířil mé znalosti. Její přístup výrazně vybočoval ze zajetých klasických témat, čímž nám otevíral nové perspektivy a podněcoval ke kritickému myšlení. Tento předmět mě inspiroval k hlubšímu zkoumání genderové problematiky v umění a ukázal mi, jak lze tato témata uchopit v teoretickém i kurátorském rámci. Pamatuji si, že po jejích hodinách jsme se spolužáky často ještě dlouho zůstávali v učebně, volně a nenuceně diskutovali nad probíranými tématy. Tyto debaty přirozeně přesahovaly rámec výuky, což jen potvrzovalo, jak inspirativní a podnětný byl její přístup. 

Během studia jsi byla zapojená do vedení studentské galerie Mimochodem, která se nacházela ve veřejném prostoru, konkrétně ve vstupu do metra Karlovo náměstí v Praze. Jak tě tato zkušenost formovala pro tvůj další profesní dráhu?

Zkušenost v galerii Mimochodem byla velice přínosná, především díky tomu, že jsme si jako tým museli sami navrhnout kompletní fungování galerie. Člověk si tak vyzkoušel práci s granty, financemi, grafikou, instalací i oslovováním umělců a teoretiků pro doprovodný program. Bylo to jako hození do vody – a plavte. Myslím, že tento typ praxe je pro mladé začínající kurátory nesmírně důležitý. Navíc člověka trochu „otrká“, protože práce ve veřejném prostoru je nevyzpytatelná.

Můj zájem o umění ve veřejném prostoru se vyvinul přirozeně. Už během bakalářského studia jsem se kolem něj začala pohybovat – společně s kolegyní Bárou Bahlsenovou jsme založily malou kurátorskou platformu Pozorumění, která působila na Žižkově. Jelikož jsme na této scéně byly nové, jedinou možností, jak organizovat výstavy, byly alternativní prostory, offspaces a veřejný prostor. Instalovaly jsme například malby na střeše Domu Radost nebo v různých žižkovských lokacích – v kavárnách, legálech či poštovní galerii. Skrze tuto zkušenost jsem rychle získala základní kurátorské - spíš bych řekla produkční - dovednosti, které jsem následně aplikovala v dalších projektech. Postupně jsem se dostala mezi lidi, kteří pracují podobným způsobem, a začala jsem dostávat nabídky na projekty a spolupráce spojené s uměním ve veřejném prostoru.

Nevím, zda se této oblasti budu věnovat i nadále. Baví mě, ale cítím, že můj hlubší kurátorský zájem směřuje trochu jiným směrem. Zatím však stále zjišťuji, jakým. Například v mé diplomové práci „Od transformace k emancipaci: Role Nadace Katarzyny Kozyry a Secondary Archive v současném středoevropském umění“ se zabývám sociopolitickými kontexty současného umění ve střední a východní Evropě. V práci se zaměřuji na marginalizovaná feministická témata a analyzuje iniciativy, které usilují o detabuizaci společenských diskurzů a prostřednictvím uměleckých projektů přispívají k šíření povědomí o strukturální nerovnosti. Snažím se tak reflektovat způsoby, jakými tyto aktivity formují kulturní prostor a podílejí se na emancipačních procesech v současném umění. Ráda bych se tomuto tématu věnovala i nadále a v budoucnu například rozvinula vlastní nadnárodní iniciativu nebo se aktivně zapojila do činnosti podobně zaměřených nadací. Tento směr však stále prozkoumávám a hledám způsoby, jakým bych se v něm mohla nejlépe realizovat.

Přehlídka Pokoje, ve které druhým rokem působíš jako programová ředitelka, je specifická zapojením studentů z různých uměleckých škol i oživováním prázdných objektů v Praze. Jaké výzvy a příležitosti ti přináší tato role?

Působení na výstavní přehlídce POKOJE má velmi široký záběr. Starám se o tvorbu grantů, personální zajištění, vedení velkého týmu (produkční, technici, PR, social media manažeři, koordinátoři doprovodného programu a prohlídek atd.), koordinaci grafiků, komunikace se správou budovy a celkově mám ve všem poslední exekutivní slovo. Má to své kouzlo – člověk je svým pánem. Zároveň však nese velkou odpovědnost za již zavedený projekt. 

Náročné je smířit se s tím, že i když do daného ročníku vložím veškeré úsilí, nemohu ovlivnit, jak jednotlivé ateliéry své instalace zpracují. Často se stává, že se do open callu přihlásí projekt s obrovským potenciálem, ale nakonec selže na finálním provedení. Jindy naopak přijmeme přihlášku, u které si nejsme jistí, ale nakonec z ní vznikne skvělá instalace. V tomto ohledu je to vždy tak trochu kupování zajíce v pytli. Většina instalací se dokončuje noc před openingem, což komplikuje jakoukoli kontrolu či případné úpravy. Člověk až do poslední chvíle neví, jak bude daný ročník vypadat. Snažila jsem se najít způsoby, jak tento proces lépe strukturovat, jak více zapojit kurátorskou „neviditelnou ruku“, ale zatím jsme nenašli efektivní řešení, jelikož příprava a realizace celého ročníku vzniká ve velice krátkém časovém období. Proto na ateliéry a kolektivy dopředu apeluji, že výsledek je především jejich vizitkou, a vybízím je, aby si na instalacích dali záležet. I proto svou roli nenazývám kurátorkou výstavní přehlídky, ale spíše programovou ředitelkou, jelikož na kurátorskou koordinaci zde bohužel není dostatek prostoru. Do budoucna bychom chtěli do přehlídky více zapojit teoretické obory z uměleckých vysokých škol – Kurátorská studia na FUD UJEP, Teorii umění na UMPRUM nebo různé katedry dějin umění. Myslím, že platforem pro začínající kurátory je stále málo, a ráda bych, aby POKOJE dál rostly a rozšířily svůj dosah i tímto směrem.

Další velkou výzvou je spolupráce se zahraničními školami. V posledních letech jsme navázali několik mezinárodních partnerství, díky nimž můžeme čerpat prostředky z Visegrádského fondu. Tato spolupráce mi přinesla nové zkušenosti v oblasti zahraničních grantů a mezinárodní koordinace – otevírá to nové výzvy, ale i možnosti pro další rozvoj přehlídky.

Mohla bys prosím shrnout, jaké dovednosti získané během studia Kurátorských studií se ti nejvíce hodí v rámci tvého aktuálního fungování v Oddělení Umění ve veřejném prostoru Galerie hlavního města Prahy?

Jednou z klíčových schopností, kterou jsem si během studia osvojila je znalost grantového systému – jak na národní, tak mezinárodní úrovni. Během studia jsem se naučila pracovat s grantovými žádostmi, rozpočty i finančním plánováním, což je pro fungování v oblasti umění ve veřejném prostoru naprosto klíčové. Kromě toho mi studium poskytlo i hlubší porozumění kurátorským strategiím, což se hodí zejména při výběru umělců a koncepčním uchopení projektů. Umění ve veřejném prostoru má svá specifika, a právě kombinace kurátorského myšlení, organizačních schopností a znalosti grantového prostředí mi pomáhá efektivně pracovat a rozvíjet jednotlivé projekty. 

Musím ale říct, že nejvíce zkušeností jsem stejně získala až v praxi – zejména těch produkčních. Kurátorská studia mi dala skvělý základní rámec, ale ten jsem pak výrazně rozvinula a prohloubila až skrze konkrétní projekty. Studium mi poskytlo důležité teoretické a metodologické základy, ale až samotná práce v terénu mi ukázala, jak tyto znalosti efektivně aplikovat v reálných situacích.

Máš zkušenost jak s nezávislými uměleckými iniciativami, tak s prací pro velkou veřejnou instituci. Vnímáš nějaký rozdíl v přístupu k umění a produkci v těchto dvou prostředích? A jaké aspekty každého z nich tě nejvíce oslovují?

Samozřejmě, v některých ohledech je to odlišné. Největší rozdíl vidím v administrativní práci. Ve velké veřejné instituci musí většina dokumentů a požadavků projít povinným kolečkem schvalování, takže člověk není tak flexibilní a je závislý na rozhodnutích jiných. Já ale pracuji v programu Umění pro město, který funguje trochu samostatně v rámci GHMP. Máme malý tým pod vedením Marie Foltýnové a řada aktivit probíhá trochu mimo. Aktuálně ale přebíráme pod svou kurátorskou a produkční správu program v Zámku Troja, což nás posouvá mimo náš menší týmový „rybníček“. Dostáváme pod kontrolu akce jako Svatá Lucie nebo Opulence ve spolupráci s Radiem Wave, což s sebou přinese nové výzvy a nutnost intenzivnější spolupráce s celou GHMP.

Nezávislé iniciativy mě v mnoha ohledech baví – mají své kouzlo. Ale člověk musí být obrněný. Jejich nestabilita a křehkost zásadně ovlivňují lidi, kteří je realizují, a znamenají život v neustálé nejistotě. Na jednu stranu poskytují větší flexibilitu a volnost, na druhou stranu je třeba počítat s tím, že veškerá energie a úsilí, které do projektu vložíte, mohou nakonec přijít vniveč, což může být dost demotivující. Ráda tyto dva světy kombinuji – vytváří to ve mně vnitřní rovnováhu, která je pro mě důležitá. Jen to pak vede k tomu, že člověk nakonec pracuje na třech projektech současně. Ale mě to baví.

Od akademického roku 2025/2026 se spolu s Přehlídkou Pokoje stanete partnerskou organizací nového profesního bakalářského studijního programu Produkce pro kulturní a kreativní odvětví, který FUD UJEP otevírá. Je něco konkrétního, co bys v rámci praxí chtěla studujícím předat - možná něco co ti při studiu Kurátorských studií přišlo super nebo nějaká dovednost, která tobě osobně přijde ve světě umění užitečná?

Zatím stále promýšlíme přesnou náplň těchto praxí – momentálně máme pouze hrubý rámec. Ráda bych vybranému studentovi svěřila koordinaci našich doprovodných programů, aby si mohl vyzkoušet různé aspekty této práce. Student se tak naučí pracovat s financováním, protože naše doprovodné programy jsou obvykle financované z menších grantů. Zároveň dostane prostor pro vytvoření kompletní kurátorské koncepce, bude mít možnost oslovovat teoretiky a umělce a postará se také o produkční zajištění na místě. Mým cílem je, aby si student odnesl co nejrozmanitější zkušenosti a neomezoval se jen na jeden typ práce – protože právě produkce v kultuře nikdy není jednostranná. Člověk by měl být všestranný, samostatný a kreativní, což jsou dovednosti, které bych chtěla v rámci této praxe podpořit.

https://umenipromesto.eu/

www.prehlidkapokoje.cz