Úhelným kamenem zadání je scéna – trojrozměrný, scénický obraz uzavřený v překližkovém boxu, který je zhmotněním atmosféry, koncentrovaným charakterem i individuální výpovědí vnímání příběhu – Čarodějův učeň od Otfrieda Preußlera.

Navazující návrh je reálnou scénickou instalací pro jeviště Činoherního studia v Ústí nad Labem, která zohledňuje dějové vazby a z nich vyplývající proměny představení. Navazuje na omezení a prostorové možnosti ČS.

Zadání si klade za cíl, rozvíjet schopnost artikulace vědomé formy – tedy formy vycházející z předem jasně zamýšlené atmosféry, charakteru, nebo zážitku, který má nést. Staví na předpokladu, že designer musí umět vědomě stanovit konkrétní pocitové vyznění prostoru (jeho charakter) a s tímto cílem jeho návrh vědomě budovat.

Jako prostředek k prohloubení vnímání atmosféry a její analýze používáme literární předlohu. Scénický obraz pak slouží pro kultivování schopnosti její interpretace hmotnými vizuálními prostředky.

Záměrem je i uvedení studentů do širšího kulturního kontextu – divadla a scénického umění, literatury, historických kořenů regionu a jeho kulturní reflexe a neméně i do probíhajícího kulturního dění.