Before monoliths were cool

Zahalit krajinu, změnit duši i tvář,
otevřít ústa, vzbudit obdiv,
nebyl to Christo, ale jahodář.

Pomáhat stromu, jemně a ze soucitu,
větev je těžká, existence sama,
vím, prkno se podobá monolitu.

Pro další generace postavit most,
sláva a prachy, učebnice,
další betonová blbost.

A lidský faktor, přeložený kolec,
vše je dovoleno a úvaze je konec.

––

Volná úvaha na téma náhodných lidských instalací, které svou neurčitostí a mnohdy abstratkním vzhledem balancují na hraně moderního umění a důkazu existence pozemských civilizací.

černobílá analogová fotografie a trochu poezie
3× 100 × 80 cm, 1× 70 × 60 cm