1. BcA.

O tom tady nemluvíme

Otec v rodině je pro mě vynechatelný článek. Ale o to více ovlivňující můj život, i když se tolik nevídáme. Zvláštní, ale vidím to u sebe, vidím to v okolí. Dlouhou dobu jsem tento problém nevnímala. Spíš si to nikdy plně nepřiznala. Otevřenosti se v našem vztahu nedostává. Zůstává jen zklamání. Skoro vůbec se nemluví, jen vyčítá. Nastává vzájemné nepochopení.

Tato kniha je intimní zpovědí a pohledem do mé reality. Aneb rozervanosti mých myšlenek a častého zmatení sama ze sebe. V knize se prolínají dvě linie. Povrchní linie, která obsahuje sice smutné, ale odlehčenější myšlenky, je viditelná při běžném listování. Čtenář nachází především intimní ilustrace, komiksy, fotografie a texty.

Vlastní akcí (roztržením) se čtenář může dostat do druhé části – černě tištěných, hlouběji skrytých emocích. Nechávám na něm, jestli chce nebo ne. Když ne, zůstane mu skryta. Pokud ano, najde moje citlivější myšlenky.

Sám tím tvoří formu knihy, která se postupně rozpadá. Napomáhají tomu i prošité strany, do kterých se nemá dostat. Může, ale nic tam nenajde. Intimitu navozují jemné ilustrace v kombinaci s analogovými fotkami a tiskem na Risu, které samovolně rozkládá

Čtenář tak sám tvoří formu knihy, která se postupem času víc a víc rozpadá. Jsou zde i prošité strany, do kterých se čtenář nemá dostat. Procesuálnost knihy podtrhuje technika tisku RISO, ve své podstatě je rozpadavá díky rastru a s další manipulací se rozmazává a mění svoji podobu.

Cílem není se přiblížit vztahům většiny lidí, ani najít řešení. Cílem je postupně se s touto situací sžít. Přijímat věci tak jak jsou, nechat je plynout, i když je z toho člověku těžko.